Podobně si myslím, že dnes by nešlo natočit skvělý film Zvíře (1977) s Belmondem v hlavní dvojroli, kde herec, za něhož Belmondo zaskakuje, je homosexuál.

Vtipně po anglicku obdobnou problematiku vyřešili v bonkovkách, kde v jednom z novějších dílů M říká Bondovi "I think you're a sexist, misogynist dinosaur."

Takhle natočenou postavu homosexuála...no to by byl ještě větší skandál než Kristian.

"Otevřete oči, přicházím." řekla Smrtka.

"Bojím se, neotevřu oči. Když tě nevidím, neexistuješ!" :)))

Však Kristián byl i tenkrát záporná postava. Nebo z jakého důvodu máme obdivovat lůzra, který ač ženaty, chodí po barech a vydává se za někoho jiného?

Ono hodně filmů, ale i divadelních her, je uděláno tek, že se necháme strhnout dějem a fandíme někomu, komu bychom ve skutečném životě nefandili.

Například Othello, pokud mluvíme o Shakespearovi, neboli Otello, pokud mluvíme o Giuseppe Verdim, uškrtí svou manželku, ale my předtím vidíme Jagovy intriky a považujeme Othella za oběť zlého intrikána. Když spáchá sebevraždu, je nám ho líto. V praktickém životě by však nikdo nefandil notorickému žárlivcovi, který věří nějakému našeptávači a uškrtí nevinnou věrnou choť.

Nebo americký film Podraz. banda podvodníků v tom smyslu obecné pouliční kriminality si vyřizuje účty s šéfem organizovaného zločinu. Toho sice pěkně napálí, ale v reálném životě bychom to brali tak, že si jedni za 10 vyřizují účty s druhými za 20-2. Ve filmu jim však fandíme.

Jedna známá (již dávno zvěčnělá) Oldřicha Nového znala (bydlela ve stejném domě). Nepříjemný člověk říkala.

Možná to byla obrana před světem,kterému přestal rozumět a který už nerozuměl jemu.

A co má jako být? V jakési staré černobílé komedii jsem viděl soudní přelíčení s viníkem autonehody. Soud konstatoval, že řidič byl opilý, což je pro něj *polehčující* okolnost. To by dneska taky neprošlo. A co jako? Z toho, že by dneska neprošel Kristián něco plyne?

To chce klid