Zdvořilostní návštěva je opakem přátelského posezení.
Na přátelské posezení s kamarády a kamarádkami přijdu už dopředu natěšený se zvýšenou hladinou endorfinů v krvi, oblečen v tom, v čem se nejlépe cítím /bavlněné tričko s nápisem – Puma legendary sport company- a džíny v provedení slim za tři kila z Lidlu/ a připraven snášet i špatné počasí. Naproti tomu před zdvořilostní návštěvou se cítím asi stejně jako Bohuslav Sobotka s kytkou v ruce pro paní Ivanu Zemanovou a mumlající - to nám ten nový rok pěkně začíná.
Tím nechci říci, že před zdvořilostní návštěvou musím mít stejně sevřené pozadí jako náš expremiér, neboť až tak velký pesimista nejsem.. Ať tak nebo tak pro hostitele i pro hosty je klasická zdvořilostní návštěva spíše za trest.
Opruz začíná už doma. „Ukaž, co si vezmeš na sebe,“ přikáže mi žena. Postupně musím slevovat z mé představy nedbalé elegance ve stylu sympatického rošťáka Paula Belmonda a skončím v obleku jako nějaký níže postavený bankovní úředník se šlajfkou kolem krku. S již dopředu koupenou kytkou pro hostitelku, o které ani nevím jak vypadá, budu určitě vypadat tragikomicky, což je ještě horší než vypadat jenom tragicky či jenom komicky. S náladou pod psa mi nezbývá, než nevěřícně sledovat manželku, kterak vyskládává ze skříně asi patery šaty a neustále se mě ptá, jaké by si měla vybrat. Tím, že ji briskně schválím každou z předvedených kombinací, nic neurychlím a jen ji ještě více naštvu. Je přitom evidentní, že cílem jejího snažení ani není tak zalíbit se hostitelovi, jako spíš zastínit hostitelku a víceméně ji naštvat. Hostitelka je navíc v absolutní nevýhodě. Bez služebnictva je jen na ni, aby nachystala veškeré pohoštění a neblamovala se připáleným jablečným závinem nebo příliš řídkou smetanovou omáčkou. Na vlastní zkrášlení ji pak zbude jen minimum času. Zato se jí bude celý byt blyštět jak zrcadlo, nejvíce však samozřejmě klozetová mísa, která bude působit dojmem, že byla právě přivezena z koupelnového studia. Hra na hogo fogo, k čemuž máme my – příslušníci nižší střední třídy genetické sklony, může být narušena hned na začátku. Promenádu po červeném koberci, na kterém mělo vyvrcholit hodinové snažení manželky, například zhatí útok domácího psa. Čtyřnohá bestie i když malá, přesto má ostré zuby. „Nebojte se, on nekouše.“ Bezbranní jsme však víceméně všichni. My hyperkorektní hosté musíme předstírat, že stále protivněji štěkající ratlík je roztomilý a pán domu zase, že mu vůbec nevadí, že ho v baráku neposlouchá už ani ten prťavý pes. Atmosféru audience v Buckimhamském paláci však spíš naruší neštěkající pes – čichač. Sice nekouše, ale neomylně svou velkou mordou sjede příchozí hosty na nejvíce přirozenými vůněmi obdařeném místě, což je, nemá cenu to neříci, rozkrok.
Opravdový trapas na zdvořilostní návštěvě jsem však zažil jen jednou. Bral jsem tehdy nějaké léky, u kterých příbalový leták varoval, že u některých citlivějších jedinců může po požití alkoholu získat účinky antabusu, jehož účelem je i tomu největšímu ochlastovi zprotivit metlu lidstva v jakékoliv podobě a v jakémkoliv množství. Měl jsem na sobě vyzkoušeno, že já mezi citlivější jedince nepatřím a po pivu nebo dvou deci vína mi absolutně nic není. Nemohl jsem však tušit, že hostitel jako zlatý hřeb večera připravil otevření sedmičky s nejstarším archivním vínem své domácí vinotéky. Někde se doslechl, že jsem fajnšmekr zejména na těžké červené víno a kvůli tomu jsem byl loni v Toskánsku na degustačním poznávacím zájezdu a tam pil ta nejskvostnější vína, /což se ve skutečnosti rozhodně nestalo/ . „To, co vám teď nabídnu já, jste však určitě nepil!“ I přes mé chabé protesty se hostitel nedal odradit. Nastalá situace se mi zdála zcela praštěná. Kvůli mně chtěl odšpuntovat víno, které dvacet pět let zrálo v jeho sklepě. To už bylo skoro stejné, jako kdyby mi nabídl svou vlastní ženu, jak to prý dělávají Eskymáci. S opatrností hodnou ženisty deaktivujícího nevybuchlou minu, přinesl zaprášenou láhev /Merlot ročník 1979/, obřadně ji zbavil korku a pak její obsah začal přelévat do již připravené karafy, aby odstranil usazeniny na dně láhve a zároveň umožnil vínu ,celé čtvrtstoletí uvězněném jako džin v lahvi, rozvinout paletu svých vůní. Pohnutým hlasem mě vyzval, abych přičichl ke korku, jak se to dělává v těch nejlepších restauracích. S rozpaky jsem tak učinil. Průšvih. Korek páchl po starých ponožkách. Později jsem z odborné literatury zjistil, že zápach zapříčinil trichloroanisol. Tato látka dodává každému takto kontaminovanému vínu neopakovatelný odér zatuchliny kombinovaný s pachem nevětraného pelechu po křečcích. Kdybych nebyl na přísně zdvořilostní návštěvě, ale na přátelském posezení, tak právě v tom okamžiku by příběh skončil. Říci však hostitelovi krutou pravdu by znamenalo, že by nožem na krájení dortu spáchal okamžitě seppuku.
„Mohu nalít?“
„Myslím, že takovéhoto vína je pro mě škoda.!“
„To nechte na mně. To víno je určeno pro vybraný jazyk jako je váš.“
Přece když přeléval ty splašky do karafy, musel cítit, že tu rozhodně něco nehraje! Kdybych alespoň neměl v sobě ty léky, které se mohou mžikem změnit v účinné dávidlo. To už přede mnou stál pohár s archivním vínem. Obřadně jsem ho zdvihl, zadržel dech a napil se. Zůstal jsem však na půl cesty. Pach po křečcích na mě zapůsobil tak, že jsem přijal jejich způsob konzumace. Ponechal jsem víno pouze v ústní dutině. Řešení to bylo, ale tím pádem jsem pozbyl schopnosti mluvit. Zato jsem získal čas doběhnout na toaletu.
Když jsem se vrátil, bylo už po všem. Hostitel s malinovou červení hanby ve tváři se koktavě omlouval, zatímco jeho manželka vylévala Merlot ročník 1979 do dřezu. Masky byly rázem odhozeny a začali jsme si tykat. Zdvořilostní návštěva se proměnila v přátelské posezení.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x