Když se chlap rozzlobí.
Před několika málo okamžiky jsem opustil svou ženu. Stála celá zkamenělá s dítětem v náručí a připomínala Pannu Marii. Zadržet mě však nemohlo vůbec nic. Nápřah, při němž se málem trhají šlachy, a prásk! Takhle prásknout dveřmi v paneláku se rovná detonaci, při které mrtví vstávají a živí padají k zemi. V panelovém domě postaveném někdy začátkem osmdesátých let se musí všechno tiše a opatrně. Tiše se zlobit i milovat. Po detonaci následovalo bázlivé, ustrašené ticho, neboť se právě k smrti rozzlobil chlap.
Když jsem vyrazil z domu, provázen zpoza záclon desítkami zvědavých pohledů, pociťoval jsem skoro až živočišnou touhu skočit do auta- azylu všech nešťastných chlapů- a vyrazit stokilometrovou rychlostí vpřed, surově opustit město a nechat v sobě doznívat to definitivní prásknutí uzavírající jednu kapitolu mého života. Auto jsem však měl zaparkované dva kilometry daleko v pronajaté garáži. Nikdy jsem s tím pronájmem neměl souhlasit. Za nájem jsme sice platili směšně málo, ale ke garáži neexistoval volný přístup. Mohlo se k ní jen přes uzavřený dvorek staré zemědělské usedlosti. Majitel byl starý mrzout a jeho neutralitu jsem si musel vykupovat občasnou výpomocí. Vždycky, když jsem odemkl vrata a vstoupil na dvorek, který mi nepatřil, připadal jsem si jako vetřelec. Odněkud z rohu se ke mně přihnalo zlostí nepříčené psisko a doráželo až do chvíle, než jej jeho majitel odvolal. Každá cesta přes dvorek ke garáži tak byla malou zkouškou odvahy. Místo prudkého výpadu z města mě čekalo dvacet minut chůze v pošmourném podzimním odpoledni. Před chvílí mi bylo horko. Nyní se mi však pomalu pod svetr vkrádala zima.
O nevěře své ženy jsem se dozvěděl před třemi týdny. V době, kdy jsem se chystal na oběd, mi sekretářka doručila z podatelny záhadný malý balíček. Když jsem ho ze zvědavosti ihned otevřel, vysypal se z něj svazek milostných dopisů. Tři dny jsem skoro nic nejedl a čtvrtého dne, roztřesený jako sulc, jsem položil všechna ta intimní psaní na její noční stolek. Pak jsem si to rozmyslel a dopisy opět schoval. Dlouhé hodiny jsem přemýšlel a nevěděl, co mám teď vlastně dělat. Probůh, jak jsem mohl být tak slepý? V posledních měsících chodívala velmi pozdě z práce, až jsem cítil výčitky svědomí. „Dano, vykašli se na ně. Když se zhroutíš z přepracování, nikdo ti nic nedá. Peníze nejsou všechno.“ Přepracovaně však vůbec nevypadala,naopak. Spíše zkrásněla. Zvykl jsem si vyzvedávat malého ze školky a přichystat mu odpolední svačinu a někdy i večeři. Zpětně jsem si začal uvědomovat, jak jsem musel v jejích očích působit komicky. Ona měla své štěstí a já svou iluzi štěstí. Dopisy všechno změnily. Nebyla hloupá. Lehce si spočítala, že jedna a jedna jsou dvě. Oba jsme hráli hru, které jsme sami nevěřili. Donekonečna se však hrát nedala.
Když dnes odpoledne vešla za mnou do pokoje a pečlivě za sebou zavřela dveře zaštítěna naším milovaným chlapečkem v náručí, připadal jsem si jako odsouzenec na popravu.
„Vláďo, vím, že máš ty dopisy.“ Tiskla si malého na prsa, jako bych se chystal jí ho vzít. Když jsem stále nic neříkal, pokračovala. Nemluvilo se ji vůbec lehce.
„Chci ti jenom říci, že jsme se s Jindrou dohodli, že to skončíme...jako definitivně. Kvůli dětem.“ Až teď jsem si všiml, že se nalíčila, jako kdyby se chystala někam na ples. Ale ani líčidla ji nevymazala únavu kolem očí nastřádanou za poslední dny.
„A teď udělej, co uznáš za vhodné,“ pokusila se o věcný tón. Znala mou nerozhodnost, na kterou teď spoléhala a také na to, že ji mám stále rád.
„A co takhle, kdybych prostě odešel. Kdybych se sbalil a odešel,“ vyhrklo ze mě, ani jsem nevěděl jak. Vstal jsem a připadal si v malém těsném pokojíku veliký jako Gulliver.
„Nikdo tě přece nevyhání.“ Neznatelně se ji začala třást brada.V stále krásném,něžném obličeji se ji kmitl šedavý stín strachu. Nadechl jsem se, jako kdybych se chtěl na dlouhou dobu potopit.
„Nikdo tě nevyhání,“opakovala. Slzy ji rozmazávaly oční stíny."Zůstaň." Malý panelákový dvoupokoják se mi zdál nesnesitelně těsný. Nedovedl jsem si představit, že teď, když bylo všechno venku,bych zde dokázal přežít další noc. Udusil bych se. Razil jsem si cestu ven jako tank, valil se vpřed jako lavina. Nešťastný i šťastný. Zoufalý a zároveň s pocitem právě nabyté svobody po dlouhých letech žaláře. Škoda, že nešlo všechno potřebné udělat hned, že jsem musel takový kus jít ještě pěšky. Přede mnou stála poslední překážka, nenáviděná plechová vrata, od kterých mohl jejich majitel kdykoliv vyměnit zámek. Vždy, když jsem do něj zastrkoval klíče, bál jsem se, že se má obava vyplní. „Ze všeho děláš drama“,smála se mi má trochu lehkovážná žena.“Všechno si moc bereš.“ Záviděl jsem jí její optimismus, ale často jsem z něj čerpal i síly. Opřel jsem si čelo o vlhký,rzí zdrsněný plech a sbíral odvahu k poslednímu kroku, který mi ještě zbýval. Bylo mi smutno. Když jsem před půlhodinou dokázal tak bohatýrsky navždy za sebou prásknout dveřmi, netušil jsem, jak těžce budu ty druhé, co mi stály v cestě, otevírat.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x