V USA mají Me too, u nás v Česku zase Metal too.

Dají-li mi tu medaili, nebo nedají-li mi tu medaili? A když mi ji dají, vezmu si tu medaili, nebo si nevezmu tu medaili?

Zatímco v nejvyspělejších zemích světa na plné pecky frčí kampaň Me too, tady u nás v kotlince si většina  dělá z herečky Keiry Knightleyové legraci. Zakázala totiž své dceři dívat se na film Malá mořská víla, neboť je škodlivý. Podle Keiry co je to za sebevědomou mladou ženu, když se kvůli muži vzdá svého hlasu? Něco takového si může dovolit jen volič /dej hlas a mlč/. Stejně škodlivá je i Popelka, která pasivně spoléhá na cizího prachatého chlápka, aby ji osvobodil.

Podle všeho kampaň prosazující genderovou vyváženost se u nás stále nemůže uchytit. Ať se namíchá jakýkoliv koktejl, stejně z toho nakonec vznikne ležák plzeňského typu. To ale neznamená, že zde v naší kotlince nemáme své kampaně, kterým třeba zase nerozumí ve světě. Rozmohl se u nás takový nešvar. Nazval bych ho metálovým nešvarem. Národ je na několikerý způsob rozdělen. Máme tu takové, kteří chtějí dostat metál a dostanou ho a takové, kteří také chtějí dostat metál, ale nedostanou ho. Pak jsou tu ti, kteří sice metál mají dostat, ale nechtějí ho a ti, kteří metál dostanou a chtějí ho.

Také není metál jako metál, i když jde o absolutně identické metály. Jeho cenu totiž ani tak neurčuje podíl drahocenného kovu, ale osoba, která metál uděluje. Například známé policejní mlátičce Zdeňku Ondráčkovi přinesla metál Vodička. Podle předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu se zřejmě Ondráček zasloužil tím, že ač mohl demonstranty klidně umlátit, přesto tak neučinil a byl v zacházení s obuškem skoro až něžný.

Za pár dnů nás v kotlince čeká doslova medailová žeň. Možná budeme brzy svědky dalších hrdinských činů. Mnozí navrhovaní medailisté stojí doslova před Sophiinou volbou. Někteří by možná byli radši, kdyby na vyznamenání zatím navrženi nebyli, ale nedokáží nepřijít a vyznamenání nepřevzít.Z této skupiny asi na tom budou psychologicky nejhůře ti, co si půjdou pro vyznamenání za odvahu a přitom nebudou mít odvahu odmítnout. A co s těmi, kteří tu odvahu najdou? Dle zákona absurdního dramatu budou třeba za pár let jinou hlavou státu za své odmítnutí odměněni medailí za odvahu.

Nevím, zda-li nám v cizině vůbec rozumějí. Snad jen Poláci. Tak, jak my říkáme, že je něco pro nás španělskou vesnicí, tak ve stejném významu Poláci říkají, že je to pro ně český film. Ale i pro Poláky by zůstalo absolutně nepochopitelné, kdyby hlavním účelem udělení státního vyznamenání bylo to, aby byl někdo další pořádně naštvanej. Na to by i polské rčení, že je to pro ně český film, nestačilo.