Na Fb / nyní přejmenovaného na Metu / jsem našel aplikaci, která na časové ose zobrazuje pořadí českých slov nejčastěji používaných ve veřejném prostoru. To mne zaujalo. Při vyhledávání jsem vyloučil všechny spojky, zájmena, předložky, pomocná slovesa a takzvanou slovní vatu, jako „vole“, „prostě“, „v podstatě“, „víš co“, nadčasové evergreeny „pan“ „paní“, „láska“ , „žena“, „dítě“ a zaměřil se na slova, která se v určitém časovém období invazivním způsobem přemnožila, tak jako v rostlinné říši třeba bolševník nebo momentálně křídlatka japonská anebo v živočišné říši norek americký či děsivý plzák španělský – postrach všech drobných zahrádkářů.
Kdo nezná naše specifické české podmínky, nemá vůbec šanci zjistit, proč právě tohle slovo nebo slovní spojení se rozlétlo po celé naší kotlince jako asijská sršeň. Například od přelomu padesátých až šedesátých let, kdy v rádiu kraloval hit „Kam letí ten čáp“, se slovo „čáp“ a jeho odvozeniny pohybovalo hluboko v hloubi peletonu nejčastěji používaných českých slov. Pak po mnoha letech najednou došlo k jeho přemnožení ve slovním spojení „čapí hnízdo.“ V devadesátých letech zase v hlubokém míru, kdy od konce první světové války uběhlo více než sedmdesát let, se stal slovní hit z roku 1914 „sarajevský atentát“ překvapivým skokanem roku 1997, který se v žebříčku top ten umístil v první pětce nejvíce invazivních slov. V politologii jsem celkem kovaný, takže po příčinách těchto slovních kalamit jsem nemusel nijak složitě pátrat. Jen pro neznalého cizince muselo být záhadou cože ti Češi pořád měli s tím chilským pérem / kdo by rozlišoval od sebe pero a péro /. Faktem je, že na delší dobu se u nás přemnožilo chilské pero jako kůrovec na Šumavě.
Poněkud více jsem se zapotil při vysvětlování náhlého vzestupu červených trenek, které přechodně vytlačily do té doby užívanější slovo slipy. Dlouho jsem šel po falešné stopě a studoval dobové módní časopisy, ale nikam se nedostal a opravdu už nevěděl, jak z toho ven, až mi najednou naskočilo Ztohoven a byl jsem rázem doma.
Přiznám se, že ne vždy jsem příčinu invazivního výskytu určitého slova odhalil. Vždy však šlo o průlet komety, po níž za pár hodin nezůstal na nebi ani ohon. Většinou se jednalo o nějakou fackovačku při Výměně manželek nebo spálené svatební koláče v Peče celá země či kopačky v reality show Love island Česko a Slovensko. Pokud však kalamita trvala alespoň jeden měsíc, blížila se úspěšnost mé detektivní práce úrovni mord party z pražského prvního oddělení.
Letošní září mi však dalo docela dost zabrat. Vyhledávací aplikace mi od počátku tohoto měsíce najednou začala signalizovat zvýšenou frekvenci slova „smetana“. Nejprve jsem tomu nevěnoval velkou pozornost. Mohlo jít jen o nějakou banální záležitost, například že nějaký obchodní řetězec bezdůvodně prodával dvanácti procentní smetanu na vaření za cenu třiatřiceti procentní smetany na šlehání, načež se na diskuzních fórech vzedmula blesková tsunami rozhořčených reakcí. Jenže jak šly dny, tak četnost „smetany“ prudce narůstala a začala se drát do první desítky nejvíce užívaných slov.
Nejprve jsem začal lovit v oblasti, kde jsem nejvíce doma a to je politika. První mě napadl Agrofert. Za vším hledej Babiše, to dá rozum. Třeba Agrofert usiluje o dotace na novou výrobní linku produkující smetanu s desetiprocentním přídavkem rostlinného řepkového oleje. Dále se mohlo jednat o prudké zdražení mléčných výrobků a smetany zvláště. Ke zvýšení cen ale nedošlo, jak jsem zjistil. Možná probíhá v Litomyšli hudební festival věnovaný hudbě Bedřicha Smetany. Ten však už proběhl. Pak jsem si vzpomněl, že v televizi se rozběhla soutěž MasterChef Česko. Asi tam muselo dojít k nějakému skandálu, kdy jeden ze soutěžících totálně zmastil svíčkovou na smetaně. Opět vedle.
Nezbývalo mi, než se přeměnit z Holmese na lehce natvrdlého dr. Watsona a požádat svou ženu o pomoc.
„Napadá mě, milý Watsone, prima řešení tvého případu.“
„Stačí mi řešení. Každé správné řešení je ve své podstatě prima“, poučil jsem ji.
„Dám ti ,doktore Watsone, ještě jednu nápovědu. Notre- Dame v Paříži.“
„A jakou to má spojitost se smetanou na vaření?“
„Přihořívá, Watsone. Doslova hoří, jako ta katedrála. Více ti už neřeknu. Zkus být také geniální.“
Nenapadlo mě nic chytřejšího, než si ve vyhledávači zadat obrázky s hořící katedrálou Notre Dame v Paříži. Pak mě při pohledu na jeden z vyhledaných fotek všechno docvaklo. Nejslavnější smetanou je momentálně, alespoň co se září týče, Emma Smetana – hlavní představitelka prý dosud nejhoršího televizního seriálu Eliška a Damián televize Prima a dívka se smutnou tváří na selfíčku s pozadím hořící katedrály Notre Dame, které svého času obletělo svět stejně jako předtím slavný virál s chilským perem.
Jak jednoduché, Watsone.
