Vždycky jsem si myslel, že nejblbější otázky jsou řečnické otázky. Řečnickou je taková otázka, u které se nepředpokládá odpověď. Jediné, jak lze na řečnickou otázku reagovat, je mlčet anebo horlivě souhlasit. Existuje však ještě horší druh otázek, než jsou řečnické. Bez únavného vysvětlování uvedu příklad, který se teď nedávno stal. Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel. Po dlouhé znepokojivé pauze se ho kolegyně senátorka zeptala, jestli mu je dobře. Po přestávce se senátor Mitch vrátil do sálu a odpověděl, že je mu fajn.
Podobnou situaci jsem zažil, už jsem o tom psal, na výletní lodi. Vedle mě seděl nějaký mladý Ital, který byl bledší než albínský Skandinávec. V ruce držel hygienický pytlík, který si občas přiložil k ústům a nakrmil ho něčím, co se podobalo leču. V té chvíli k němu přistoupil člen posádky a zeptal se ho, zda-li je mu dobře. Nazelenalý Ital odpověděl, že ano, že je mu dobře.
Tyhle zdvořilostní otázky aby čert vzal. Už mi zbývalo posledních sto metrů k našemu domu. Byl jsem celý udýchaný od rychlé chůze, která postupně přešla v indiánský běh / střídání rychlé chůze s během /. Prchal jsem před fialově černou supercelou , která svým dlouhým chobotem šátrala po zemském povrchu a hledala místo, kde by vyzvracela nachystané kroupy. Stačila minuta a byl jsem mokrý od hlavy až k patě a pomlácen od krup velikosti holubího vejce, ale přežil jsem. Když jsem vešel do předsíně sobě nepodoben, se mě manželka zeptala, jestli jsem zmokl.
Další situace s otázkami, které pozbývají svůj původní účel a význam , si už budu jen domýšlet, ale to neznamená, že k nim nedochází.
Vejde víceméně plešatý pán do holičství a holička se ho zeptá, co si přeje.
Lyžař podobající se zcela zuboženému rytíři z reklamy na minerální vodu Kláštorná Kalcia, který si při pádu málem hůlkou vypíchl oko, vrací v půjčovně lyže. „Tak, jak jste si dnes zalyžoval?“ ptá se majitel zdvořile. Jo, bylo to fajn.
„Chutnalo vám?“ptá se servírka hosta, když odnáší téměř zcela netknutý talíř s převařenými špagetami přelité hanáckou bolognese.
Nejhorší skupinou otázek jsou otázky úmyslně „nasírací.“
Mezi nejčastěji používané nasírací otázky jsou : To myslíš vážně? Děláš si legraci? Zbláznil ses? Můžeš mi to říci srozumitelně? Už jsi byl u očního?“ To jsi fakt udělal?? Fakt jsi tak blbej?
Ještě horší otázky jsou ty postelové.
„A to je všechno??“
„Jo. Jak ti je?“
„Je mi fajn.“
