Poslední rande s bejvalkou.
Darovala mu svobodu v době, kdy mu ještě nebylo ani padesát. Právě tehdy občas koketoval s myšlenkou svůj život radikálně změnit a dát mu nový smysl. Když se však ve vinném sklípku kamarádům svěřil, že by rád ještě zkusil v životě absolvovat druhé kolo a tentokrát ovšem lépe, vysmáli se mu. „Podívej se na sebe do zrcadla a pak na svou o deset let mladší manželku. Hraješ vyšší ligu než si zasloužíš.“ Než si tu pravdu dokázal pořádně srovnat v hlavě a vrátit se na pevnou zem, zůstal sám. Nakonec to nebyl on, ale ona, která opustila stagnující společnou domácnost.
Zmohl se jen na pár krátkodobých známostí, jež nikdy nevydržely déle, než pár měsíců a nakonec rezignoval. Brzy si zvykl na staromládeneckou samotu, která mu přinášela do té doby nikdy nevídanou svobodu. Vždycky po ni toužil, ale teď se mu slila v jakési bezčasí, ve kterém týdny a měsíce svištěly kolem něho jako atomové částice v obřím urychlovači. I přesto měl pocit, že se veškerý čas zastavil. Žil svůj život v poklidu dál, ale s nikým ho už nesdílel. Snad i proto ho přestalo bavit jezdit na poznávací zájezdy nebo chodit do divadla. Ze svých pravidelných denních rituálů vypustil holení. Proč a pro koho? Jak moc za ty dlouhé roky svobody zpustl si však plně uvědomil až ve chvíli, kdy ho jeden podvečer poprvé nečekaně navštívila. Stěží dokázala zakrýt své zděšení.
„Co, co tu děláš?“ Projel si rukou bradu podobající se podzimnímu strništi. „Měla jsem tu po dlouhé době cestu, tak jsem se chtěla podívat jak žiješ. Mám raději jít?“
„Ne, ne. Jsem rád, že jsi přišla, jen nejsem na tak vzácnou návštěvu připravený. Dáš si kafe?“ Káva byla vyčpělá a hnusná, ale statečně ji usrkávala. Konverzace však chvílemi vázla. Nepamatoval si, kdy naposled byl v tak bezprostřední blízkosti hezké ženy. Vždycky se vedle ní cítil starý a šedivý, ale teď jako kdyby se jejich i tak vysoký věkový rozdíl ještě zdvojnásobil.
„Asi máš teď nádherný život. Ani nechci vědět, s kým a kde žiješ, umřel bych závistí.“
Pousmála se. „Nestěžuji si, ale to nechme být. Ty, jak koukám, jsi zůstal sám.“
„Ano, úplně sám.“ Nemělo cenu předstírat, že je bůhvíjak úspěšný a šťastný.
„Pár ženských jsem měl, ale žádná zdaleka nebyla jako ty.“
Oči ji zajiskřily. „To bych prosila!“ Pak posmutněla. „Neměl bys zůstat sám. Podívej se na sebe a kolem sebe.“
„Připadáš si asi jako anglická princezna na návštěvě v africké chatrči.“
„Skoro ano.“
Když se loučili, obával se, že už nepřijde. Byla to od něj zoufalost, ale právě ta mu dodala odvahu. „Byl bych strašně rád, kdybych tě mohl ještě někdy vidět. Mohl bych tě třeba pozvat do kavárny na náměstí, pamatuješ..“ Souhlasila a tak se začali nepravidelně setkávat. O svých současných životech však spolu skoro nemluvili, spojovala je jen jejich společná minulost.
„Byla jsi se mnou aspoň někdy šťastná?“zeptal se ji, když už spolu všechno probrali.
„Ale byla a docela dlouho. Až později se něco mezi námi stalo.“
„Nikdy jsem na tebe nepoložil ani ruku.“
„To ne, ale vzpomeň si,jak jsem si tenkrát koupila kabelku. Donutil jsi mě, abych ji vrátila zpět do obchodu. Ani nevíš, jak mi tehdy bylo.“
Na tu příhodu si nevzpomněl, ale vzpomínal si na jiné věci, za které se teď styděl.
„Musel jsem být hrozný.“
„Tak hrozný jsi zase nebyl. Nebyla to jen tvoje vina. Když jsem od tebe odcházela, už jsem tě sice nemilovala, ale pořád jsem tě měla ráda.“
Jenže on ji miloval i tehdy a miloval ji i teď.
„Stalo se, co se nemělo stát. Šíleně jsem se do tebe zamiloval.“
Bylo to poprvé, kdy mezi nimi došlo k fyzickému kontaktu. Pohladila ho po ruce a obdařila ho posmutnělým pohledem.
„Asi bychom se už neměli scházet. Vidím, jak tě ta naše setkání ničí. Trápíš se.“ Opravdu se trápil. Každý to na něm poznal. Není nic horšího, než se znovu beznadějně zamilovat do své krásné bejvalky. Když se do ní zamiloval před mnoha lety poprvé a jeho láska byla opětována, měl pocit, že by mohl skály lámat. Nyní se jeho zamilovanost podobala spíše nemoci, která mu vysávala životní energii. „Už nemám život a dokonce i má postel se mění na nástupiště stanice, když odcházíš...“ opakoval si slova jeho nejmilejšího francouzského šansonu, jehož text si kdysi sám pro sebe přeložil z francouzského originálu.
„Než odejdeš, chtěl bych se tě ještě dotknout.“
„Máš to tu jako v muzeu. Jsou tu všude kolem věci, které jsi už měl dávno vyhodit.“ Pak se však nad ním smilovala. „Dobře, ale musíme si pomoci." Chvíli se hrabala v kabelce a pak vytáhla malé psaníčko.
„Drogy?“
„Čeho se bojíš? Vezmeme si to napůl.“ Vzala jeho ruku a položila si ji na ňadra. „Uvolni se a představuj si, jak jsme spolu zase v tom našem hotelovém pokoji. Chemie a fantazie dělá divy.“ Po chvíli se obývák se starým nábytkem začal zvolna přeměňovat v hotelový pokoj, kde kdysi spolu strávili svou první společnou dovolenou. Pod její měkkou hrudí cítil bít její srdce. Více nežádal a jen si přál, aby ta chvíle nikdy neskončila.
Doktor vstal od nemocničního lůžka zemřelého. „Měli bychom to oznámit jeho příbuzným,“přikázal staniční sestře. „Chodil za ním někdo na návštěvy?“ Sestra zakroutila hlavou.
„Nikdo. Byl fakticky úplně sám. Jeho dcera se odstěhovala do Anglie a žena mu asi před patnácti lety zemřela.“
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x