Jak jsem přišel o své básnické střevo.
Samozřejmě je mnohem vděčnější psát, za jakých /pokud možno trapných/okolností jsem ztratil panictví, ale kdybych prozradil, že to bylo až o svatební noci, musel bych od zítřka chodit kanály. Raději na sebe prozradím, kdy jsem přišel o své básnické střevo.
Bylo to jednoho rána, kdy jsem měl dovést na svépomocnou stavbu garáže fůru cihel. Vstával jsem časně, což mi však vůbec nevadilo, neboť tehdy jsem ještě byl poetou. Těšil jsem se z krásy probouzejícího se dne. Od úst mi stoupaly bílé nadýchnuté obláčky páry, které se v křišťálově svěžím vzduchu rychle rozplývaly. Přesto jsem se nezlobil, když velebný klid rozřízl burácivý rachot traktoru s vlečkou. Jízda v kabince traktoru ve mně vyvolávala až pohanskou radost. Celým povrchem těla jsem vnímal bohatýrskou sílu žádným filtrem pevných částic nespoutaného motoru. Výbuchy spalovací směsi mi pronikaly až do morku kostí. Ach ta nádhera!
Stejným zážitkem pro mě byla i stará cihelna, která dávala poctivou práci celým generacím místních vesničanů. Bože, jak já jsem jim záviděl, když se mohli rukama dotýkat ještě teplých cihel, nad nimiž se tetelil rozehřátý vzduch. Cihla – prostý výtvor, v němž se skrývá historie celé lidské civilizace. Vždyť hlínu opracovával a tvářel už pravěký člověk. Dělníci však nesdíleli můj poetický pohled. Evidentně jim nevadilo, když jim občas nějaká sotva narozená cihla upadla ne zem a rozbila se. Bylo mi to líto...
„Nevyklopíme je?“šokoval mě řidič traktoru, když jsme dorazili k cíli. Postřehl můj udivený výraz a s povzdechem si rezignovaně navlékl rukavice. I já se připravil k tvrdé chlapské práci, na kterou jsem se celou dobu těšil. Vlastně jsem byl rád, že jsem si zapomněl pracovní rukavice. Aspoň jsem se tak mohl dotýkat příjemně drsného povrchu cihel. Jak je vlastně taková cihla ve své jednoduchosti dokonalá. Kam se na ni hrabou všechny z bůhvíčeho vyrobené umělé stavební hmoty. S entusiasmem, který mi dával křídla, jsem se pustil do práce. Nasadil jsem výrazně ostřejší tempo než rozmrzelý a bezduše pracující řidič. Cihly měly v sobě vnitřní teplo a připomínaly mi právě dopečený chléb. Tak si představuji poezii obyčejného dne.
Řidič, připomínající naprogramovaného robota, se nečekaně brzy přizpůsobil mému ostrému pracovnímu tempu.
„Ty cihly nejsou špatný,“ mylně si vysvětlil můj utkvělý pohled na nezmenšující se fůru cihel. Vida, tak ani on není tak slepý k prostým hodnotám kolem nás. V narůstajícím horku jsem se však začal nepříjemně potit. To bych snesl, ale kéž by rozedřené dlaně tolik neštípaly. Vždy, když jsem si špinavou rukou otřel obličej, zůstala mi na tváři rezavá šmouha.
„Dáme si pauzičku?“ navrhl jsem.
„Spěchám, mám za hodinu domluvenou ještě jednu formanku,“ odmítl můj velkorysý návrh.
Snad opravdu se mohly ty cihly z vlečky jen vyklopit. Pár by se jich sice rozbilo, ale určitě bych neměl tak příšerně rozedrané ruce. Ke všemu zlému se mi ztrhl mozol a do rány se mi dostal všudypřítomný rudý prach. Konečně jsme společnými silami vlečku vyložili. Pro dnešek padla!
Právě jsem se chystal odejít, když přijeli městští policajti. Někdo na mě musel prásknout, že jsem fůru složil na chodník. Lidi jsou neskutečné svině! Abych nedostal pokutu, musel jsem hromadu vzdáleně připomínající poněkud pobořenou egyptskou pyramidu přemístit mimo veřejnou komunikaci. A tak jsem dál jak galejník přemísťoval ty podělané cihly, jež se mi zařezávaly do živého masa stále hlouběji. Je až neuvěřitelné, že tak malý kousek vypálené hlíny může tolik vážit. Fuj, odplivl jsem si. Až zastaví výrobu v té stářím se rozpadající cihelně, otevřu šampaňské a oslavím konec středověku. I tak vratká hromada se sesula a několik cihel se rozbilo. Po lítosti ani stopy. Naopak jsem pocítil barbarskou radost. Mrchy, dobře vám tak! Vzápětí jsem se ve zvířeném prachu rozkašlal jako tuberák.
Slunce se už zvolna klonilo k obzoru, když se mi podařilo opět zprůchodnit chodník. Stál jsem uprostřed pohřebiště porůznu pohozených cihel, jak mi postupně padaly z rukou. Krajina zvolna vydechovala za celý horký letní den naakumulované teplo. Na kameni se mihlo zelenkavé tělíčko ještěrky a mezi bodláčím vesele poletoval páreček pestrobarevných stehlíků. Nic z toho jsem nevnímal. Přišel jsem o své básnické střevo.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x