Okrasný oleandr Díky.

Já taky děkuji za návštěvu

Moc pěkná shrnovačka. Já své narozeniny jako introvert nesnáším. Na čtyřicátiny mi postavili před podnik obří billboard, hanbou jsem se propadal. Naštěstí jsem rychle utekl na taneční soustředění. Na padesátiny jsem prchl do lázní, i tam však mě vypátrala oslavovací letka a udělala ostudu na celé lázně. Šedesátiny jsem oslavil večerem tance a následným decentním popíjením v divadelním klubu. Poslední narozeniny (své) jsem si užíval cca do dvaceti let, kdy jsem se těšil, že pod rouškou oslavence přiopiju nějaké děvče, které mě potom charitativně obdaruje. Jednou to skoro vyšlo.

To je, Josefe, úděl všech oblíbených introvert nebo extrovert. Za mnou by se až do Luhačovic nebo Třeboně nehnali. Docela rád bych si přečetl váš článek o té lázeňské patálii.

Já myslím, že jsi to trefil, Viléme. Mě tyhle oslavy vždycky doslova děsily, ale padesátinám jsem se v práci samozřejmě nevyhnul. Dostal jsem dort ve tvaru tanku. Na vojně jsem byl totiž u tankistů .

Dort ve tvaru tanku? Já byl u motostřelců a raději ani nechci domyslet, jaký dort by vymysleli pro mě

Pěkné, osobně moc na oslavy nejsem, natož se spolupracovníky.

Já vlastně také na oslavy moc nejsem. Už jsem to dole psal. Pokud jde o ty spolupracovníky, záleží na tom, jaká je to parta. Takováto posezení jsou však doslova protikladem oficiálních oslav. Jinak díky za návštěvu

"V životě lidském nachází se několik důležitých okamžiků. První dětské krůčky, překonání strachu z polednice, vstup do pionýra, vyloučení z pionýra a od 14 let pravidelné mejdany." (Š+G)

U mne byla nejdůležitější oslava šedesátin. Současně s obnovou naší kapely z mladých let a s dalšími přáteli z kruhů hudebních. A kde jsem narazil poprvé na nynější manželku.

Paráda!...i když zcela vyvracíte mou představu o šedesátinách Jaképak posmutnělé bilancování, láska kvete v každém věku.

15, 18, 30, 40, 50......pak už to nepočítám, je to jenom číslo:))

Dál to nepočítat je velmi rozumný nápad. Pak je mnohem snadnější být tak starý, jak se kdo cítí. Děkuji za návštěvu

Hezky jsi to, Viléme, rozebral. Máš zřetelný sumarizační nadání. A nejenom v tomhle blogu!

Drobnou poznámku: Při vzpomínání na oslavy na pracovištích jsem došel k zjištění, že nejaktivnější organizátory byli převážně nadprůměrní konzumenti lihovin všeho druhu...

Tomáši, to máš pravdu. Já jako introvert velké oslavy moc rád nemám a nejméně ty vlastní. Každopádně je dobré nadprůměrné konzumenty dopředu taktně upozornit, že u baru každý jen za své

Safra, ještě mě čekají 70tiny - a pravděpodobně, když se toho dožiju, nezorganizuju nic - oslavy mě už nebaví. Ale možná nějaký výlet by neškodil, bude se to dít v listopadu a tak to bude takový výlet v padaném listí, schválně kam dojdu, bude to za 3 roky, dá-li Vládce lidských těl.

Já mám také narozeniny v listopadu, dokonce na jeho konci. "Veselejší" roční období už snad ani neexistuje. Narozeninový výlet není špatný nápad.

V dětství mi show s publikem nechyběla a samozřejmostí byl pro mě luxus, že mi dort pekla maminka. Dvacet nebylo kde a za co slavit. Třicet už sice bylo kde, ale stále nebylo moc za co slavit. Čtyřicet jsem si parádně oslavila... A před padesátinami už zase brzdím: průměrný úspěch snad dosažen, ale kolik těch opravdu blízkých vlastně mám... ?

Já také vzpomínám na maminčin dort - někdy i se svíčkami, které jsem pak musel kdo ví na kolikátý pokus sfouknout. Děkuji za návštěvu