Zajímal jste se někdy o další osudy Antonína Sochora? Já se s ním "potkala" dvakrát. Poprvé v památníku válečných hrdinů v Milovicích, kam jsem doprovázela skupinu našich žáků ZŠ a Sochor tam byl zmíněný (a uctívaný) jako jediný Čechoslovák.

Podruhé na konci 80. let, kdy jeho vnučka popsala ve školní slohové práci podivné okolnosti, které provázely smrt podplukovníka Sochora v srpnu 1950. Traduje se, že nešlo o dopravní nehodu, ale o přesně naplánovaný atentát, v jehož pozadí stál Bedřich Reicin. A ta holčina, která tehdy chodila asi do osmičky, měla mimořádný literární talent, její práce byla skvělá, ale nebyla na ni vhodná doba. Naštěstí se podařilo její odvahu udržet v tajnosti, jinak by nepochybně měla velké problémy...

Abych řekl pravdu, nijak podrobně jsem se o osudy Antonína Sochora nezajímal. Jedno sídliště v našem městě nese jeho jméno. Až do nedávna jsem neměl ani potuchy, jak významně zasáhl do osudu mého otce. Děkuji vám paní Leono za návštěvu a za zajímavou informaci