Vděčná vzpomínka na Vašeho pana otce, i na ty další, co prošli cesty od Buzuluku i přes Francii či střední Východ od Normandie/Dunkirku - to byli ... no ... no ... hrdinové ... no ... gerojové ... no ... prostě slušní a správní chlapi!

Muj otec byl rocnik 30, takze se ho vlastne valka ci totalni nasazeni nedotly. Mel cely zivot silnou averzi k Francouzum a Britum diky Mnichovu, Americanum kvuli bombardovani rezidencni oblasti Prahy Vinohrad kdyz ho malem zabily vybuchujici bomby a Plzenske Skodovky par dnu pred koncem valky. Tvrdil mi, ze to nemelo zadny vojensky smysl a ze to Amici rozbombardovali jen kvuli tomu, aby se to Rusum nedostalo do rukou. Tenkrat jsem mu to neveril, ted vim, ze mel pravdu.

Orec Rusy miloval, i kdyz kvuli 68 byl dost kysely. No a nejlepsi na konec a to je proc to pisu. Nemce v podstate nenavidel, otci bylo za okupace mezi 9 a 15 roky, takze to dost dobre vnimal. A 6. kvetna byl v Praze (ted je to Praha 4, drive to byla Praha 11 nebo neco takoveho) v Humpolecke ulici. Z nejake jen SS znameho duvodu jednotka SS postrilela vsechny lidi ve sklepich ve vedlejsi ulici, toho casu Usobske. Pred 50 lidi. Nyni se ta ulice jmenuje "Obeti 6. kvetna". Jiste, 50 lidi v kontextu 2. sv valky "neni tolik", ale pokud se to stane o ulici vedle, na cloveka to musi strasne zapusobit.

no vidíš ... táta zase vyprávěl, jak se na letiště do kbel coby kluk (ročník 31) chodil s partou ostatních najíst se .. nejhorší prý bylo, když ty postarší protiletadlovce koncem války nahradili 16-18 letí frackové .. ti po nich normálně stříleli .. ale že by němce nenáviděl ?? to ne

Mne jen z toho cteni vyrazila husi kuze.

děkuji za návštěvu

Zajímal jste se někdy o další osudy Antonína Sochora? Já se s ním "potkala" dvakrát. Poprvé v památníku válečných hrdinů v Milovicích, kam jsem doprovázela skupinu našich žáků ZŠ a Sochor tam byl zmíněný (a uctívaný) jako jediný Čechoslovák.

Podruhé na konci 80. let, kdy jeho vnučka popsala ve školní slohové práci podivné okolnosti, které provázely smrt podplukovníka Sochora v srpnu 1950. Traduje se, že nešlo o dopravní nehodu, ale o přesně naplánovaný atentát, v jehož pozadí stál Bedřich Reicin. A ta holčina, která tehdy chodila asi do osmičky, měla mimořádný literární talent, její práce byla skvělá, ale nebyla na ni vhodná doba. Naštěstí se podařilo její odvahu udržet v tajnosti, jinak by nepochybně měla velké problémy...

Abych řekl pravdu, nijak podrobně jsem se o osudy Antonína Sochora nezajímal. Jedno sídliště v našem městě nese jeho jméno. Až do nedávna jsem neměl ani potuchy, jak významně zasáhl do osudu mého otce. Děkuji vám paní Leono za návštěvu a za zajímavou informaci

Tak to je síla, Viléme. Moc hezky jsi to napsal, četl jsem to několikrát. Můj táta byl tedy stejně starý a byl totálně nasazen v Berlíně. Ani o tom moc nikdy nemluvil. Zdravím Tě srdečně a přeji hezký víkend!

Ročník 21 to neměl vůbec lehké. Je mu věnován román od Karla Ptáčníka Ročník jednadvacet. Tvého ocenění si velmi vážím a stejně jako Tomovi ti přeji hezký víkend.

Silný příběh!

Děkuji

Viléme, !

Srdečně zdravím a hezký víkend .

Díky Tome. Taky si užij víkend. Ahoj

Díky

Zasloužená i když trochu drsná karma

děkuji