Pobavilo . Poučilo . Dík

Když si to tak rozeberete, tak k čemu je jedinci nějaké vítězství. Ke chvilce pocitu uspokojení, takové iluzi, že je v něčem lepší, což je úplně zbytečný přelud. Přitom ostatní účastníci jsou rozmrzelí, naštvaní, frustrovaní, někteří vítěze nenávidí. Tak myslím, že soupeření je hovadina, jediné, co má cenu, je dělat něco jak pro sebe, tak pro druhé. Třeba sázet stromy o závod

Když někoho překonávat, tak sám sebe. To beru

Vzpomínám si na první olympijskou nedaili Jana Železného. Byl jasně nejlepší a nejen jeho nejdelšíé pokus by stačil na zlatou. Na tu by stačil i druhý a třetí nejdelší pokus.

Tehdy se neházelo jako dnes, kdy od čtvrého hodu dále se hází v opačném pořadí, než atleti skončili v prvních třech kolech, takže vedoucí závodník by házel až posledníé. Tehdy se všech šest pokusů házelo podle vylosovaného pořadí.ů

A suverénně nejlepšího Železného právě poslední závodník celé soutěže přehodil v posledním pokusu o šestnáct centimentrů, což je na takovou vzdálenost pětina procenta neboli dvě promile.

On si to pak později vynahradil. Jó, kdybych byl Železný a měl jeho sílu.

Někdo známý kdysi pravil: ,,Život je v zásadě porážka, hra ve které neustále prohráváme, a přesto v sobě dokážeme sebrat dost odvahy brát věci tak, jak jsou a smířit se s tím.“ Není to pesimismus...

Na konci čeká porážka každého, i toho co měl celý život štěstí

děkuji