Tak trochu mi Váš článek připadá jako pláč ublíženého klučíka. U nás to bylo naopak, elektrokolo si koupil nejdříve manžel. Když pak pochopil, že s ním takhle nikam nepojedu, koupil ho i mně. Na tahle kola nedám dopustit. Je to jeden z těch lepších vynálezů dnešní doby. Ujedeme daleko více a můžeme se kochat krajinou. Namísto funění a pocení na normálních kolech. A že jede samo, je blbost. Bez šlapání kolo nejede. Po operaci kolen mi navíc slouží jako výborná rehabilitační pomůcka...

Můj článek "ublíženého klučíka" končí větou, jak si pozorně pročítám nabídku elektrokol. Asi si ho také koupím. Jinak, a to platí i pro pana Skálu, sportovní výkon se opravdu většinou bez "funění a pocení" neobejde

Takový pěkný Elektro, abych z něj měl radost, kolem padesáti. Blbé je, že chodíme s kolegou tak deset kiláků denně a on kolo neprovozuje. Já si občas vyjedu sám tak těch dvacet. S elektrokolem bych mohl tak padesát, sedmdesát, takže, je to svádivé :-) Ale bez bab :-)

Souhlasím, že elektro je velmi svádivé, ale znamená konec sportu.

Preferuji pěší turistiku. Tu zatím elektropohony nedeformují.

počkejte si na elektroboty

Možná si sedím na vedení, ale že jste to nemyslel vážně.

Nechám to na vás

Já a moje žena patříme mezi průkopníky cykloturismu. Jezdíme už 22 let a teď jsme si pořídili elektrokola. Ale ne proto, abychom namachrovaně předjížděli nabušené mladíky, ale proto, abychom si užili výletu bez toho, abychom se vraceli domů, jako spráskaní psi. Protože, co si budeme povídat, ten výkon s věkem klesá. Proto nenechám na elektrokola dopustit. Nehledě k tomu, že díky několikastupňové "přípomoci" elektromotoru si člověk může sám určit, kdy si chce zamakat a naopak, kdy si chce odpočinout. Vivat elektrokola!

Další, co přeběhl na vítěznou stranu

Pane autore, dnes je podvod skoro všechno.

Ve vašem případě je blog patrně motivován rozbitým elektrokolem.

I obyčejná jízdní kola jsou trochu podvod. Člověk na kole sedí a současně jde.

A co teprve takový had! Ten když jde, tak přitom leží!