Návodu na použití se bojím víc než čert kříže

Podle mého názoru hlavním účelem většiny návodů na použití a montážních manuálů není přátelská pomoc čerstvému uživateli, ale snaha mu hned v první vteřině po rozbalení koupeného výrobku zkazit radost

Letos na jaře, asi v návalu nepochopitelné euforie, jsem si přes Internet zakoupil montovanou zahradní chatku. Tři roky jsem se k tomu odhodlával, ale vždy mne odrazoval fakt, že si ji budu muset sám postavit podle přiloženého manuálu. Možná mě zmátlo tvrzení prodejce, že se dá montáž zvládnout za dvě až tři hodinky. Stačí se jen řídit montážním návodem, který by měli pochopit i známí filmoví břídilové Pat a Mat. Nebudu podrobně popisovat, za jak dlouho a s jakým výsledkem jsem chatku smontoval. Snad jen zmíním to, že po „montáži“ mi zbyl asi kilogram šroubků, šroubů, lamel a spojek, které zákonitě někde budou chybět, aniž bych měl potuchy, kde by to mělo být. Bouda tedy nakonec stojí a alespoň zatím nepřipomíná šikmou věž v Pise.

Každopádně při montáži a hlavně při četbě montážního návodu, který spíše připomínal strukturovaný test inteligence spojený s výukou základů třiceti nejpoužívanějších světových jazyků, jsem si opětovně potvrdil, jak návody na použití a manuály všeho druhu nenávidím.

Podle mého názoru hlavním účelem většiny návodů na použití a manuálů není přátelská pomoc čerstvému uživateli, ale snaha mu hned v první vteřině po rozbalení koupeného výrobku zkazit radost, sebrat mu poslední zbytky sebevědomí a připomenout pravdivost slov psychiatra Cyrila Höschla, že třetina obyvatelstva ČR je slabá duchem a každý sedmý občan je debilní nebo dementní.

V konkrétním případě montážní návod na postavení chatky sestávající z asi šesti hustě popsaných svazků připomínal sebrané spisy od Aloise Jiráska.  Tohle se nedá přečíst ani za rok! Vzápětí jsem s paradoxní úlevou shledal, že návod nebudu schopen přečíst vůbec, neboť je sepsán řečí kmenů, kterým nerozumím. Snad jen slovinština skýtala jakousi slabou naději, že porozumím alespoň něčemu, ta však po přečtení první věty - „ V primeru okvare materiala in/ali izdelave pošije v obdobju 15 let od datuma nakupa brezplačno nadomestni del“- se rozplynula jak pára nad hrncem. Tak tohle je průšvih. Co teď. Nakonec jsem našel v tom šíleném příbalovém traktátu od strany 132 do strany 139 český text a zjistil, že vlastně o žádný montážní návod nejde, ale o psanou přednášku na téma bezpečnosti práce. Jistota je jistota. Zákazník je kamarádem, který zvyšuje firmám obchodní obrat, jen do chvíle, než si inzerovaný výrobek koupí. Od tohoto okamžiku se stává v lepším případě obtížným hmyzem, který otravuje reklamacemi, negativními ohlasy na diskuzních fórech a stížnostmi k Úřadu pro ochranu spotřebitele. V horším případě se však může stát i smrtelně nebezpečnou kobrou dožadující se mnohamilionového odškodnění za způsobenou škodu. Jeden takový dostal milióny za to, že ho výrobce mikrovlnek nevaroval, že trouba v žádném případě neslouží k vysoušení srsti vzácných čistokrevných koček s rodokmenem. Jiný získal doživotní rentu zase za to, že nebyl varován, že nezřízená konzumace hamburgerů vede k morbidní obezitě třetího stupně.

Po hodině studia manuálu jsem se tak dozvěděl, že při montáži chatky musím mít pracovní rukavice a ochranné brýle s filtrem proti škodlivému záření. Rovněž po celou dobu musím sledovat sílu větru a vlhkost vzduchu. Zvedne li vítr panel, výrobce neodpovídá za případná zranění. Chci li použít štafle, bude nutné, abych vodováhou zjistil rovnost podkladu. Pokud použiji elektrický nástroj, tak za splnění těchto podmínek… načež následuje výčet na dvou stránkách formátu A4. Rozhodnu li se pracovat na střeše chatky, vystavuji se nebezpečí pádu. Mám-li domácí zvířata, měl bych se postarat o to, aby se zdržovala mimo montážní pracoviště. Trpím li klaustrofobií, neměl bych po delší dobu pracovat ve vnitřním interiéru chatky. Byla li mi diagnostikována duševní porucha nebo choroba, měl bych si zajistit přítomnost asistenční služby.

Oproti první varovné části, která by odradila od koupě výrobku každého, kdo zatím nepřemýšlí o sebevraždě, byl popis samotného montážního postupu prakticky bezeslovný vyjma úvodní rozkazovací věty : „ Nastavte mezní hodnotu točivého momentu vrtacího vrtáku na 3 nebo 4 , abyste zajistili, že šrouby neztáhnou kovové výztuhy!“ Po přečtení této věty jsem si sám připadal jako školní případ vrtacího vrtáku, který, ač nastaven na doporučovanou hodnotu 4 , dovrtá všechno, co mu přijde pod ruku. Dál už následovaly jen obrázky asi ve stylu najdi pět rozdílů mezi obrázkem č. 24 a obrázkem č.25 - prostě klasický test inteligence, který se mi podařilo na úkor jednoho prodlouženého víkendu nakonec s odřenými zády absolvovat. Doufám, že nenajdu pod vánočním stromečkem dárek, jehož součástí bude návod k použití nebo montážní manuál.