Charkov 17. března 1943. Den, který rozhodl, že jsem se narodil.
Restaurační zahrádky ještě měly být z moci úřední zavřené, ale jakmile se teplota vzduchu vyšplhala alespoň k osmnácti, volný stůl aby člověk pohledal.
„Od pondělí už bude pivo čepované zase pěkně do skla a můžete se těšit i na grilovaná cigára,“ sliboval pan Radek, který před dvěma roky, to ještě o covidu neměl potuchy ani prezident Čínské lidové republiky, ukončil nájem a odešel za lepším. Člověk míní, ale pandemie mění. Dobří hospodští a dobří holubi se prostě vracejí tam, kde se jim vždy dobře dařilo. Po dlouhém roce a půl jsme zase seděli u jednoho stolu. Bylo nás nad povolené čtyři osoby. No a co. Všichni jsme ještě měli v živé paměti třicet tisíc křížků na dlažbě Staroměstského náměstí, ke kterým byla postupně vepisována jména konkrétních obětí té hnusné chřipečky. Přicházející jaro, byť převlečené za studený říjen, však přinášelo naději, že snad už opravdu bude lépe.
„Jsem rád, že vás tu vidím,“ pozvedl jsem pohárek na jedno použití. „Plastem se nepřiťukává!“ byl jsem hned napomenut. No a pak už se rozběhla typická hospodská konverzace, která ani pomocí nejmodernější elektroniky je nepřenositelná. Funguje jen naživo. Trochu jsem si připadal, jako kdybych se vrátil z války, která však ještě úplně neskončila. Jen se posunula fronta o několik desítek kilometrů dál.
Pan Radek si mne nechal při placení útraty jako posledního. „Jo, to jsem se vás chtěl zeptat. Víte něco o tom, jak váš otec ještě s nějakou ženou utekl Němcům z Charkova?“
Zakroutil jsem hlavou. Samozřejmě jsem věděl, že se můj táta zúčastnil bitvy u Sokolova, kde utrpěl zranění, ale o Charkově a ženě, se kterou se dostal přes frontu zpět ke svým, jsem neměl ani potuchy. „Odkud to víte?“ Pan Radek, který se velmi intenzívně zabývá vojenskou historií, mi prozradil klíčová slova, která mne pomocí internetového vyhledávače přivedou k informačnímu zdroji.
Když se to tak vezme, mé dětství, ale i následná období života, významně poznamenal fakt, že jsem byl synem hrdiny bitvy u Sokolova a Dukly. Těch, co zažili celou anabázi z Buzuluku až do Prahy, nebylo moc. Můj otec z nich všech byl navíc jeden z nejmladších. V bitvě u Sokolova mu bylo jen dvacet jedna let. Prakticky až do konce života byl zván na besedy a když umřel, byl mu vystrojen vojenský pohřeb včetně čestné stráže u katafalku a jednotky, která na závěr vypálila tři salvy na jeho počest.
Nevím, co táta říkával na besedách, ale nás děcka zásoboval vesměs veselými a dobrodružnými příhodami, ve kterých dominovala chlapská solidarita, odvaha a vítězství dobra nad zlem. Jako tehdy snad každý kluk jsem si opravdickou válku představoval jako romantické dobrodružství. Tu iluzi mi otec nikdy nebral a když už se tak mnohem později stalo, sám jsem už dávno věděl, že opravdová válka je hrozná, moc hrozná věc a jen ten, kdo ji přežije, si pak teprve může užívat roli všeobecně uznávaného válečného hrdiny.
Když jsem usedal k počítači a prodíral se internetovou pavučinou ke zdroji, který už přede mnou vypátral pan Radek, hořel jsem zvědavostí. Možná se něco dozvím o jeho frontové lásce, se kterou postupovali nepřátelským územím. Šťastný konec byl nasnadě, jinak bych se přece o devět let později nenarodil.
Pak jsem začal číst suchý popis události, která bezprostředně navazovala na bitvu u Sokolova. Cituji doslovně :
„17 března končí čtyřdenní masakr, kdy nacistické jednotky Waffen-SS brutálně popravily zraněné rudoarmějce v nemocnici v Charkově a zdravotní personál, který se je snažil chránit. SSáci po obklíčení nemocnice nahnali místní obyvatelstvo, jehož úkolem bylo vykopat velké jámy, a následně se začalo s popravami. Zranění vojáci byli stříleni do týlu a více jak 300 vojáků bylo nakonec zaživa spáleno plamenomety. Mezi rudoarmějci byla i skupina Čechoslováků od Sokolova. Některým Čechoslovákům se však podařilo uniknout, kdy zraněný podporučík Antonín Sochor dokázal z města vyvést zraněnou Marii Pišlovou a Viléma Raveka. Další skupince, podporučíku Královi, vojínu Řepíkovi a desátníku Průdkovi, v útěku pomohla místní studentka Tamara Voskobojníková.“
Při čtení jsem cítil mrazení v zádech. Táto, už vím, proč jsem v tvém šuplíku našel antidepresiva. Někdy se dějí strašlivá svinstva až si říkám, že je snad lepší se nenarodit. Přesto jsem ti vděčný, že jsem se mohl narodit a měl to štěstí nepoznat hrůzy války. Tvůj syn Vilém.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x