Soudce s paranormálními schopnostmi nemá v justici co dělat.
Chata u Vranovské přehrady byla typickým reliktem šedesátých let minulého století. Bez elektřiny,nejbližší voda z několik set metrů vzdálené studánky, klasická latrína. Atraktivní bylo jen její příslušenství - malá pramice uvázaná u sotva dvacet metrů vzdáleného břehu. S dřevěnou chatou ho nespojovaly žádné vzpomínky. Patřila manželčiným rodičům. Když zemřeli, chtěl chatu prodat, ale žena nesouhlasila a tak ji přes léto alespoň pronajímali rybářům. Teď však byl podzim a chata byla prázdná. Když vešel dovnitř, srdce mu začalo prudce bušit. Bál se, i když mu zdravý rozum napovídal, že je to všechno jeden velký nesmysl.
Všechno začalo před pár dny, kdy si na odpoledne pozval k vytýkacímu pohovoru JUDr. Komárka, na jehož konci, jak doufal, ho přesvědčí, aby dobrovolně odevzdal svůj soudcovský talár. JUDr. Komárek sice byl velký potížista a neskutečný samorost, ale zároveň z něj čišela jakási zvláštní bezbrannost. Nikdy nehájil sám sebe, ale vždy jen věc, o kterou mu šlo, jakkoliv byla nesmyslná. Věděl, že když mu umožní čestný odchod s dobrým hodnocením a náležitou odměnou za vykonanou práci, nabídku, aby se vzdal soudcovské funkce, přijme. Jiný by se nezalekl hrozby kárného řízení a negativního mediálního ohlasu, ale Komárek vzdorovat nebude. Znal ho dobře. Oba přišli do justice skoro současně. Čekatelskou praxi si odsloužili ve společné kanceláři. Na pravidelných ročních krajských školeních tvořili neodmyslitelnou dvojici. Sdíleli spolu slasti a strasti začínajících soudců. Inu divoké devadesátky v kolabující justici. Ale to bylo dávno. Zatímco Komárek zůstal řadovým trestním soudcem na okrese, on se brzy vyšvihl na krajský soud a nakonec se stal soudním funkcionářem s perspektivou dalšího postupu. Komárek si naopak brzy vysloužil pověst tvrdohlavého podivína, kterého neměli rádi ani advokáti, ani státní zástupci a už vůbec ne nadřízený odvolací senát. Neuznával, často až opovážlivým způsobem, žádnou autoritu, i kdyby to byl i sám nejvyšší soud. V některých případech byl absolutně neoblomný a pak nezbývalo nic jiného, než aby mu byla věc odebrána a přidělena jinému soudci. Postupem času se stávala situace neúnosnou a musela se radikálně řešit.
Přesto nečekal, že se Komárek složí až tak rychle. Stačilo, aby mu hned na začátku stroze oznámil, že na celém krajském soudu se nenašel ani jeden, který by se ho zastal. Pokud bude chtít situaci hrotit a vyprovokovat kárné řízení, zůstane úplně sám. Určitě za svou soudcovskou kariéru učinil pro justici mnoho dobrého, podržel ji v době, kdy z ní ostatní hromadně utíkali za většími penězi do advokacie. Může odejít se ctí, anebo zůstat s hanbou....
„Honzíku zadrž“, přerušil ho. „Určitě máš mustr, jak požádat prezidenta o zproštění soudcovské funkce..“
„To mám.“
„Než ti to ale podepíši, věnuj mi půlhodinku času.“
Podíval se na hodinky, jako kdyby nebyl pánem svého času. Byla to však jen jeho oblíbená funkcionářská finta. Času měl habaděj. Na pohovor s bývalým kamarádem měl vyhrazenou celou hodinu.
„No tak dobře,“ žoviálně přikývl. „Tak spusť.“
Po deseti minutách rozhovoru cítil, jak se mu košile lepí na zpocená záda. Z pracovitého podivína se mu před očima vyklubal dlouhodobě psychicky nemocný člověk. Kdyby se někdo z novin dozvěděl, že v obvodu jím vedeného krajského soudu přes dvacet let vynášel rozsudky soudce, který spíše patří do rukou psychiatra, mohlo by to zlomit vaz i jemu samotnému. Stovky rozhodnutí by se muselo přezkoumat, následovaly by hromadné návrhy na obnovu řízení. Ostuda na kvadrát.
„A odkdy si myslíš, že jsi nadán schopností vidět do minulosti?“
„Od puberty. Nijak jsem však tuto svou schopnost nerozvíjel. Nejprve jsem si myslel, že jde o předtuchy, které má občas každý, však to znáš. Postupně jsem však nabyl jistotu, že mi bylo od pánbíčka naděleno něco, tehdy jsem si bláhově myslel, že je to dar a že jediný způsob, jak s ním naložit, je stát se soudcem a sloužit spravedlnosti.“
„Aha.“
„Upřímně jsem si myslel, že se stanu absolutně nejspravedlivějším soudcem, protože vždycky budu znát, jak to opravdu ve skutečnosti bylo. Ani si nedokážeš představit, jak se pro mne stalo souzení hotovým peklem. Nakonec jsem dělal všechno možné i nemožné, abych se své schopnosti zbavil. Minulost se mi totiž nevybavovala automaticky ale jen tehdy, když jsem byl do případu emočně vtažen. Jediným řešením bylo spis vůbec nestudovat, úplně se vnitřně uzavřít, ale dobře víš, že takhle se soudit nedá. Celý soudní proces mi skoro nedával žádnou šanci prosadit pravdu, kterou jsem detailně znal, do svého rozhodnutí. Mé vhledy do minulosti se nedaly procesně využít, leda když bych měl možnost vyhledat důkazy, o kterých policie neměla ani potuchy. Několikrát se mi to podařilo, ale takové dokazování se většinou může dělat jen v terénu a ne v jednací síni. Myslel jsem si, že budu soudcem, který bude absolutně přesvědčen, že jeho rozhodnutí jsou spravedlivá, ale ve skutečnosti tomu bylo naopak. Kromě toho jsem si uvědomoval, že bych vlastně soudit vůbec neměl. Nesplňoval jsem podmínku nepodjatosti. Svým způsobem jsem byl korunním svědkem. O vině či nevině jsem byl skálopevně přesvědčen ještě dříve, než vůbec hlavní líčení začalo. Všechny mé případy jsou tak zatíženy neodstranitelnou procesní vadou. Jsi první, komu to teď oznamuji.“
„Neodstranitelnou procesní vadou je, že jsi nemocný. Pokud se to provalí, bude to největší justiční skandál za posledních dvacet let. Kvůli tobě bude parlament měnit zákon o soudech a soudcích, to si piš.“ Jejich role se obrátily. Najednou tahal za kratší konec provazu. Komárek se na něho pobaveně podíval. „Máš mě za blázna. Tak teď mě poslouchej. Vzpomínáš na dobu, když jsme ještě byli kamarádi? Oba jsme soudili na prvním stupni, já na malém soudu a ty na velkém. Bylo to v době lehkých topných olejů a sudů na dně Orlické přehrady a tobě chodily výhružné anonymní dopisy. Strašně jsi se bál.“
„No a co. Báli jsme se všichni. Už je to pryč.“
„Tehdy jsem ti chtěl pomoci a pokoušel se využít svých schopností, ale nedařilo se mi to. Nakonec však přece. V souvislosti s tebou se mi začala zjevovat pistole vz.50 ráže 7,65 mm na osm nábojů Browning. Chystal jsem se, že ti zavolám. Bál jsem se o tebe. Ta pistole nebyla registrována v centrálním registru. Jediné, co bylo divné, že už s ní byl zločin spáchán. Šlo o nikdy neobjasněnou vraždu. Nesnažil jsem se po tom jít, protože to nemělo pro nikoho význam. Navíc ta pistole souvisela jen s tebou a nikým dalším. Honzo, vím kde je.“
Nedokázal potlačit zděšení, potily se mu ruce. Věděl zcela přesně o čem mluví. Měsíce a měsíce tu pistoli hledal, ale marně. Kdysi, když se bál o svůj život, si ji ilegálně pořídil. Neměl zbrojní průkaz a nemohl čekat až ho dostane. Hrozilo mu akutní nebezpečí a tak udělal tu hloupost a pořídil si zbraň načerno. Nikdy předtím a nikdy potom už nic takového neudělal. Její existenci vytěsnil z hlavy a dělal, jako kdyby nikdy žádná pistole neexistovala. Po létech chtěl problém nějak vyřešit, ale už zapomněl, kam vlastně ten proklatý kvér schoval. Prohledal snad všechno.
„Mluvíš nesmysly. Jsi blázen.“
„Je zabalená ve staré hadře. Nedokáži určit místo. V tom je ta potíž, že sice vidím korunní důkaz, ale nikoliv místo, kde leží. K čemu to pak všechno. Vím jen, že se musí lézt po nějakých dřevěných schodech nahoru a otevřít poklop vedoucí na půdu plné starého haraburdí.“
„Znal dobře to místo, o kterém Komárek mluvil.
Byla tam. Ve svitu baterky se zlověstně leskla. Zbraň, kterou byla spáchána dávná dodnes neobjasněná vražda a po mnoha dalších letech prodána pod rukou inkognito mladému vyděšenému soudci ochotnému vysolit celý svůj měsíční plat. Od té chvíle se tak stal pachatelem trestného činu nedovoleného ozbrojování. Neoprávněně držel neevidovanou zbraň, se kterou už byl jeden neobjasněný krvavý zločin spáchán. Zatočila se mu hlava. Musel se opřít o trámoví. Ať udělá s pistolí cokoliv, věděl, že Komárek tu zbraň již ze svého zorného pole nepustí. Vždy bude vědět, kde je on a kde pistole. Nezbývalo mu než doufat, že k němu bude stejně slitovný jako bůh, který také všechno vidí.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x