Růžová barva naděje
Tak tady je mé lesní království,“ řekl a vylovil z hluboké kapsy kalhot svazek klíčů. Stará chatová osada nepůsobila ani trochu víkendovým dojmem. Architektonicky naprosto nesourodý celek připomínal dávno opuštěné mayské město. Bizarní tvary chat v podobě muchomůrek a románských rotund střídaly uniformní obdélníky se zasklenými verandičkami skrytými ve studeném stínu přerostlého stromoví.
Váhavě vešla dál. Dřevěná podlaha zasténala.
„Už jsem tu dlouho nebyl, vyvětrám.“ Nevídanou rychlostí pozotvíral všechna okna, jako kdyby si někdo uvnitř v sebevražedném úmyslu pustil svítiplyn. Rozhlédla se po skromně zařízené místnosti, kterou hyzdila stará bubínková kamna.
„Ložnice je nahoře.“ Nervózním pohybem si posunul silné dioptrické brýle. Pohladila přeschlé dřevo strmých schůdků či spíše příček končících u faustovsky hrozivě zejícího otvoru ve stropě. Unaveně klesla do křesla a sbírala odvahu konečně mu říci pravdu.
„Stando.., nemá to cenu,“ vzdychla. V praskotu a skřípotu provázejícím každý krok ji přeslechl.
„Za čtvrt hodinky sem začne svítit slunko, ale přece bych měl zatopit. Dřeva je tu dost. Všude kolem je plno dřeva. Říkala jsi něco?“
„Ale ne.“ Bylo to k zlosti. Jak tak pořád žvanil, opustilo ji veškeré pracně sesbírané odhodlání k ráznému chirurgickému řešení. Zvednout se a večerním autobusem se vrátit do města. Skončit to.
Čtvthodinka pryč a slunce nikde. Z kamen se začalo čadit. Těžký, jedovatý kouř se válel nízko nad podlahou, jako na nějakém rockovém koncertu. Dávivě se rozkašlal, sundal si brýle a pohlédl na ni bezbranným modrým pohledem.
„Nemá to tah, že bych se podíval na komín?“ Nerozhodně pozvedl hlavu ke stropu.
„Jen to ne!“ Neovládla se a zaječela. „Promiň,“ rezignovaně si promnula spánky.“Mám nervy nadranc. Uhas to, dokud to ještě uhasit jde, a jestli máš rum, tak ho podej. Jak nepiju, tak teď bych si lokla.“
Nevěděl, co dříve. Jestli definitivně uhasit skomírající oheň, anebo hledat láhev s alkoholem.
„Napřed ten oheň,“ téměř vzlykla. Ustrašeně se jí snažil vyhovět, i když zcela nechápal příčinu hrozícího hysterického záchvatu své společnice. Duše ženy, což zjistil již před lety, zůstala pro něho stejně nepochopitelná jako matematická teorie grup. Flašku slivovice po delším hledání naštěstí našel.
„Prima.“ Vyprázdnila odlivku jako ostřílený námořník. Snažil se ničemu nedivit. Předtím se alkoholu ani nedotkla.
„Nalej ještě,“ klepla skleničkou o desku stolu. Opřela své dlouhé nohy o protější židli. Byly doby, kdy na ně mohla ulovit, koho chtěla. Šel rok za rokem a jednoho dne nevěděla, má-li zavolat na linku důvěry, anebo podat inzerát. Aby se cítila alespoň centimetr nade dnem, přidala k inzerátovému textu dovětek „auto a chata není podmínkou“. S nápadníkem a jeho otlučenou oktávkou už měla možnost se seznámit. Zbýval ještě novodobý symbol luxusu – rekreační vila.
Brzy se jí po celém těle rozlila příjemná malátnost.
„Co budeme dělat,hm?“ Bavila se jeho rozpaky. Za silnými skly se na ni dívaly jeho upřímné telecí oči. Ucítila na paži lehký dotek jeho dlaně. „Dáme si pusu?“ zeptala se ironicky. Urazil se. Posunul si věčně sešouplé brýle a vyšplhal po žebříku do „ložnice“. Slyšela jak nahoře převléká peřiny. Chvíli trvalo, než byl s prací hotov. Vrátil se s chlupatou vlněnou dekou. Mlčky ji deku podal a stáhl se do protilehlého kouta. Jako každý osaměle žijící člověk si vždycky dokázal najít činnost pro vyplnění dlouhých večerů. Začetl se do jedné z mnoha knížek, které si bral všude sebou. Četl hladově. Jeho ruce při rychlém obracení stránek získaly lehkost varietního kouzelníka. Z dřívějška však věděla, že jakmile uchopí jakýkoliv jiný předmět, okamžitě mu ruce zase zvolšovatí.
„Je to absurdní,“ živě zakroutil hlavou. Zpočátku trucovitě zakaboněná tvář se mu již dávno uvolnila. „Nechápu, proč v době počítačů a mikroelektroniky se stále za vrcholného reprezentanta ryzího člověčenství považuje klaun probouzející lítost. Všichni se předhánějí, kdo postaví největší pomník tragikomickému pábitelství. Není to pošetilé?“ Odmítavě od sebe odsunul rozečtenou knihu. Nevěřícně na něho civěla.
„Vernere,“ konečně našla řeč,“jdu spát, než se z vás zblázním.“ Přistoupila k němu a prohrábla mu věčně rozcuchanou kštici. Dopustila se tak prozatím největší důvěrnosti jejich čtrnáctidenní inzerátové známosti.
Probudila se, když vstával. Tma teprve začínala řídnout. Když za sebou opatrně zavíral poklop, už zase spala. Podruhé ji probudilo prskání omastku dole v pokoji. Snad nedělá snídani? Přinesl ji jídlo až k posteli.
„Prosím madam.“ Položil před ní talíř s dvěma krajíci chleba obloženými čerstvě usmaženými houbami. „Hmm,“ nasála příjemnou vůni. „Pozdrav lesa,“ vesele mrkal velkýma bleděmodrýma očima.
Houby vynikaly neobyčejně jemnou chutí.
„Sama jím nerada...,“ vyloudila přívětivý úsměv.
„Myslel jsem, že bych ti třeba kazil chuť,“ sklopil brýlemi neozbrojený zrak. „Ale tak já si ten druhý krajíc vezmu.“
„Netušila jsem, že jsi takový kuchař. Ty bedly jsou fakt výborný.“
„To nejsou bedly.“
„Aha, ale i tak jsou výborný.“ Dojedla a uličnicky si utřela umaštěná ústa. „A co to bylo za houby, když ne bedly?“
„Muchomůrka načervenalá. Jestli chceš, ještě ti usmažím.“
„To myslíš vážně?“ Chuť na nášup ji rázem přešla. „A otoč se!“ Rychle si na sebe navlékla svetr a rifle. „Jaké muchomůrky načervenalé?“
„Je to výtečná jedlá houba. Počkej, já ti ukáži atlas.“ Slezl dolů pro knížku, jejíž obsah ji měl uklidnit. Vůbec se jí to nelíbilo. Člověk s pěti dioptriemi a příslovečnou životní smůlou by v žádném případě neměl muchomůrky, byť jen načervenalé, sbírat. Nečekala, až se za ní vyškrabe nahoru, a sestoupila po rozvrzaných schůdcích.
„A, tady jsi,“ zamžoural na ni. „Podívej, muchomůrka narůžovělá, alias masák.“ Nos měl téměř nalípnutý na barevném obrázku. Zběžně pohlédla na vyobrazení nepříliš sympaticky vyhlížející houby.
„Řeknu ti, že bych něco takového nevzala do ruky, natož abych to jedla. Je mi najednou nějak těžko od žaludku.“
„Sugesce,“ řekl se suverenitou vyhlášeného odborníka. Přece jen uklidněna se zimomřivě schoulila do klubíčka s koleny pod bradou. Jestli všechno dobře dopadne a neotrávím se, okamžitě se s ním rozejdu, umiňovala si.
„Ukaž mi prosím tě ty houby.“ Rezignovaně rozhodil ruce. „Chtěl jsem ti udělat radost, donést pozdrav lesa..“
„Věřím ti, ale teď mi ukaž ty houby!“ Když je uviděla, zamrazilo ji mezi lopatkami. „Ale,“ naprázdno polkla,“ale ty mají úplně jinou barvu než na tom obrázku!“ Třeštil oči chvíli na ni, chvíli na na houby. Dost dlouho trvalo, než promluvil.
„Přečti si to tady. Píšou, že je to velmi variabilní druh, nejvariabilnější mezi houbami. Barva klobouku je hnědá až citrónová,“ odvolával se na citáty z atlasu hub.
„Houba univerzál...“
„Jasně,“ horlivě přitakal.
„Ty jsi šílenej, doopravdy šílenej,“ oči se jí rozšířily náhlým hrůzným poznáním. „Tak mně proboha dokaž, že nemám pravdu!“
„Muchomůrka narůžovělá se bezpečně pozná podle růžové dužniny. Žádná jiná muchomůrka červenou dužninu nemá. Podívej!“ Rozpůlil třeň mladé sotva rozvinuté houby.
„Bílá!“ Položila si dlaně na ústa. „Je úplně bílá!“ Sesunula se do křesla. Nevěřícně se skláněl nad preparátem usvědčujícím ho z osudového omylu. „Moc růžová skutečně není,“ uzavřel výsledek ohledání.
„Aspoň zjisti, co vlastně máme v žaludku,“ zašeptala s hlavou v dlaních.
„Píšou tu, že nejčastěji se tato houba zaměňuje s muchomůrkou šedou, ale ta je také jedlá, pak s tygrovanou...“
„Ta je také jedlá?“ hlesla.
„Ne.“
„Tak jaká tedy je?“ Otálel s odpovědí.
„Prudce jedovatá,“ řekl nakonec sotva slyšitelně. „Otravy však jsou smrtelné jen zřídka,“ dodal rychle. Pak na delší dobu umlkl. Nakonec se rozhodl promluvit.
„Aleno,“ předstoupil před svou v křesle zhroucenou přítelkyni a sundal si brýle.“Nemám právo před tebou skrývat pravdu.“ Ztěžka k němu zvedla hlavu. „Nemohu vyloučit, že jsme snědli muchomůrku hlízovitou.“
„Tak“, vydechla. Bylo jí jasné, že definitivně propásla šanci dát mu vale.
„Jestli se otrava dostaví do třiceti minut, jsme zachráněni. Pak by nešlo o muchomůrku hlízovitou, ale jen tygrovanou.“ V záchvatu křečovitého smíchu se svezla na zem. Už to začalo, pomyslel si.
Po hodině bylo jasné, že pokud jsou otráveni, tak jedině smrtelně jedovatou muchomůrkou hlízovitou. Ležela a koukala do stropu. Ještě teď se styděla za to, jak před chvílí hystericky vyváděla. Měla nejasný dojem, že ji musel dokonce dát facku na uklidnění. On, který celých čtrnáct dní kolem ní chodil jako kolem porcelánové panenky.
„Stando,“ provinile pípla,“já se bojím, že to bude strašný - ta otrava. Bude na mě ošklivej pohled.“ Nevěděl, jak by ji mohl utěšit.
„Nedovedu si představit, že by na tebe mohl být ošklivý pohled.“
„Pojď ke mně, teď už je stejně všechno jedno.“ Váhavě se k ní položil. Byla ráda, že je blízko ní, že není sama. Kdo ví, co si bude říkat za pár hodin, ale teď se jí zdálo, že čekat na otravu ve dvou je příjemnější. „Víš, že jsem se chystala dát ti kopačky?“
„Kopačky?“ nechápal. Přitáhla se k němu blíž. „No jako nechat tě.“
„Však já vím. Poznal jsem to na tobě.“ Chytili se za ruce a čekali na neodvratný konec.
Mezitím rozkrojená houba na stole červánkovitě zrůžověla, což žádná muchomůrka hlízovitá ani tygrovaná nedokáže.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Vilém Ravek
Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry
U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.
Vilém Ravek
Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.
Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.
Vilém Ravek
Elektromobil jinak. Auto na baterky.
Vjel elektromobil do garáže, červená se line záře, červená se line záře. Oheň, oheň. Barví ruce, barví tváře, červená se line záře.
Vilém Ravek
Vymáhat po majitelích poplatek za psa může skončit až u Ústavního soudu
Můj daňový poradce mi řekl, že pokud by se můj pes mentálně přetransformoval v kočku, nebudu muset za něho nic platit.
Vilém Ravek
Vzpomínky na léto 1995.
Prý, kdo si pamatuje na devadesátky, tak ten je neprožil. Jsou však výjimky. Například vzpomínky na dva horké letní červencové týdny v roce 1995.
Vilém Ravek
Navigaci, archiv a bankovnictví k tomu – to vše mám ve svém telefonu
Smartfóni tak jako ženy, pinem bejvaj uzamčený. Pokud smartfón klíč svůj nedá, budu volat běda, běda.
Vilém Ravek
Ve StarDance se ještě nedotancovalo, ale koblihy se už dopekly
Jelikož už delší dobu prudce stoupá obliba kuchařů a cukrářů, bylo jen otázkou času, kdy se objeví na parketu StarDance nějaký obzvláště oblíbený kuchař či cukrář.
Vilém Ravek
Chlapečku, nejdřív přežij Satanáše, pak si užij Mikuláše.
Už se zase blíží Mikuláš, milé děti a hlavně rodiče. Čertů vylézajících kdesi ze skalních dutin a starých opuštěných sklepů bude přebytek, ale dětských psychologů nedostatek. Ještě si to rozmyslete.
Vilém Ravek
Efekt šeptající galerie
Vzdálenost mezi srncem a srnou je zpočátku velká. Pak srna zvolní svůj spěch a srnec se začne přibližovat. Nakonec se srna zastaví a dovolí srnci spojení / náhodně odposlechnuto na mysliveckém bále /.
Vilém Ravek
Asijská sršeň sice vraždí naše včely, ale to přece nevylučuje mírové řešení problému
Asijská sršeň sice likviduje naše včely, ale když ji budeme oplácet stejnou měrou, klesneme na její úroveň. Copak neexistuje nějaké mírové řešení? Musíme se o to aspoň pokusit.
Vilém Ravek
Průšvih. Letos na dovolené se mi definitivně zlomil stojan.
Dovolené za hranicemi všedních dnů považuji za celkem riskantní záležitost. Stát se může opravdu cokoliv a to nejen Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi.
Vilém Ravek
Jaké jsou příčiny zářijového přemnožení slova „smetana“ na českých sociálních sítích.
Občas se některé slovo přemnoží. Třeba letos v září se přemnožilo slovo "smetana" , i když Smetanova Litomyšl už byla a smetana na vaření či šlehání také výrazně nezdražila. Přesto se pořád mluví o smetaně. Proč?
Vilém Ravek
Jak jsem se na setkání blogerů v Pardubicích málem dostal do jiné party.
Když se mám zúčastnit nějaké akce, kde nikoho doposud osobně neznám a neznám ani místo setkání, snažím se pečlivě vyloučit všechny kritické eventuality, které by mohly nastat. Dopadlo to jako obvykle.
Vilém Ravek
705 centimetrů
V roce 1975 i dnes se za extratřídu ve skoku dalekém považují muži, kterým se podařilo překonat hranici osmi metrů. U žen a dorostenců hranicí extratřídy je sedm metrů. Nesmí se však přešlápnout.
Vilém Ravek
Dosud nepoužité boty mrtvé holčičky
Na ruském telegramovém kanále pod fotkou pietního místa na památku mrtvé holčičky, která tuto sobotu zahynula v Černihivu, se objevil inzerát nabízející dosud nepoužité dětské botičky.
Vilém Ravek
Je ti dobře, Mitchi? Je mi fajn.
Na tiskové konferenci jednaosmdesátiletý předseda republikánské menšiny Mitch McConnell se zničehonic za řečnickým pultíkem zasekl uprostřed věty a strnule mlčel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 282
- Celková karma 24,94
- Průměrná čtenost 1552x