Předevčírem jsem převzal vedlejší cenu ankety Bloger 2018.

24. 05. 2019 20:20:26
Ve středu, za všeobecného nezájmu médií, jsem prostřednictvím České pošty s.p. převzal vedlejší literární cenu čtenářské ankety iDnes -Bloger r. 2018-. Konkrétně se jednalo o dárkovou poukázku na zboží ve výši 700 Kč.

Samozřejmě fakt, že jsem se ocitl mezi vylosovanými, by se dal interpretovat i jinak. Prostě jsem byl vytažen z osudí jako ten příslovečný bílý králík z kouzelnického klobouku. Jak se říká, nejhloupější sedlák ve vsi má největší brambory. Někomu by se také mohlo zdát označení nákupního poukazu na knížky za literární ocenění za značně nadnesené, ale proč bych nemohl označit cenný papír směnitelný za libovolnou literaturu literární cenou?

Nijak se nezlobím na pořadatele, že nám deseti oceněným /ano trvám na tomto označení/nebylo umožněno převzít výhru na závěrečném ceremoniálu. I na jiných obdobných akcích nebývá předávání vedlejších cen /např. za nejlepší filmovou klapku nebo za nejlepšího asistenta pomocného režiséra/ na programu slavnostního večera. To chápu. Na druhé straně musí každý pochopit i mě, že jsem chtěl prožít při předávání literární ceny svých patnáct vteřin slávy, což je však zcela nad síly obchodně těžkopádné České pošty s. p., která mi měla výhru doručit. Už dávno neplatí, že doručení expres zásilky je malý úřední rituál ne nepodobný podepsání mezinárodní smlouvy. Doručovatelky zásadně chodí s doporučenými zásilkami dopoledne, kdy není nikdo doma. Teď nedávno jsem četl, že doručovatelka zcela nečekaně zastihla adresáta. Ten ji otevřel dveře zrovna, když mu strkala do schránky oznámení od kdy a dokdy si může zásilku převzít. „Jé, promiňte, já jsem si ten váš balíček ani nevzala sebou.“ I kdybych byl ochoten připlatit za malý úřední rituál, kdy by mi výhru doručil pošťák v nějakém dobovém poštovním stejnokroji a případně zatroubil na úřední trubku „jéde, jéde poštovský panáček, jéde, jéde poštovský pán“, stejně bych byl odmítnut.

Rozhodl jsem se, že v žádném případě nenechám předání mé „první literární ceny“ na České poště. Proto jsem dopředu místní pobočku požádal, aby mi dali avízo, až zásilka dojde na poštovní úřad a já si pak zařídím předání vedlejší literární ceny sám. Měl jsem dvě možnosti. Ta jednodušší byla, že bych využil svých kontaktů u zdejšího okresního soudu. Nebyl by problém, aby mi byla zásilka doručena s veškerou parádou uniformovanými členy justiční stráže. Jenže předávací rituál by se až příliš podobal doručení výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, zvláště, když by uniformovaní příslušníci přijeli vozidlem nápadně se podobajícím zelenému antonu. Zjistil jsem však, že sdružení místních divadelních ochotníků zřídilo malé eseróčko s názvem „Dobrou zprávu vám přicházím dát“. No to je super! Takové konkurence by se oprávněně mohla Česká pošta bát. Jak jsem později zjistil, tak tato společnost se zatím především specializovala na doručování svatebních oznámení, oznámení o ukončení vysokoškolského studia a podobných radostných událostí. S doručováním nákupních poukázek však zatím žádnou zkušenost neměla. Nakonec jsem se dohodl /asi za cenu hodnoty vyhrané nákupní poukázky/, že by mi zásilku doručily dvě dívky v hanáckém kroji, které by nejprve zazpívaly hanáckou lidovou „Čí só hode“ /pro osvěžení jedná se o text „čí só hode,naše hode,pojďme stará do hospode, hojá,ja,hojá ja, hojajá ja“/ a pak mi předaly samotnou zásilku.V ceně byl i polibek. Moc se mi ten nabízený scénář nelíbil, ale jiný společnost -Dobrou zprávu já přináším vám- neměla. Nezlobte se, ale řekl jste nám to moc pozdě. Teď už nic jiného nacvičit nestihneme. Vaše objednávka je navíc velmi ojedinělá. Nezbývalo mi nic jiného, než souhlasit. Předávací rituál nemusí být nezbytně slavnostní. Hanačky, které jako kdyby vystoupily z obrazu Joža Úprky, jo to beru.

Všechno nakonec dopadlo jinak. Ve středu v nezvyklém odpoledním čase najednou zazvonil zvonek. Pošťačka! „Tady mi to jen podepište!“ Jako opařený jsem uchopil nabízenou propisku a na místo, kam ukázala prstem, jsem se podepsal. Pak mi předala doporučenou zásilku s výhrou. Za tři vteřiny už nebylo co řešit. Tak to jsem zase dopadl. Jako sedláci u Chlumce.

Autor: Vilém Ravek | pátek 24.5.2019 20:20 | karma článku: 14.64 | přečteno: 400x

Další články blogera

Vilém Ravek

Náhlá smrt na nočním singletrailu

Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.

16.3.2024 v 15:28 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 418 | Diskuse

Vilém Ravek

Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo

Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.

24.2.2024 v 18:51 | Karma článku: 25.32 | Přečteno: 474 | Diskuse

Vilém Ravek

Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry

U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.

15.2.2024 v 20:31 | Karma článku: 21.92 | Přečteno: 518 | Diskuse

Vilém Ravek

Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.

Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.

28.1.2024 v 19:31 | Karma článku: 22.62 | Přečteno: 447 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 229 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
Počet článků 280 Celková karma 21.51 Průměrná čtenost 1548

Glosátor dění kolem nás, který se pokouší hledat perličky na dně, i když tuší, že tam najde /většinou/ něco zcela jiného. Někdy se však zadaří.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...