Sebevražda o půl desáté dopoledne.

15. 03. 2019 16:44:02
Rozumem neuchopitelné věci se přece stávají většinou až za tmy a ne v pondělí o půl desáté dopoledne.

Pravidelná pondělní porada probíhala skoro až v slavnostní atmosféře. Po dlouhé době na ní přišel i ten, který dal naší firmě tvář a charisma, Mozart.

Říkalo se mu tak od prvního semestru a možná i předtím. Byl totiž zázračné dítě, což v podstatě znamenalo duševní anomálii. Jeho rodiče s ním museli pravidelně navštěvovat dětskou psychologickou poradnu, měl svůj vlastní studijní plán a učitelé se ho báli více než-li třídních darebáků. Vyhrával matematické olympiády a souběžně studoval na konzervatoři kompozici a hru na klavír. Já ho poznal až na elektrotechnické fakultě, kdy už bylo jasné, že spíše než druhým Mozartem se stane Steeve Jobsem nebo Mark Zuckerbergem. S hustými kudrnatými vlasy, navíc zlatými jako letní slunce, spolu se skoro až dětskou tváří a podměrečným vzrůstem připomínal cherubína z Figarovy svatby a nikoliv geniálního ajťáka přikovaného dvacet čtyři hodin před komputerem. Jeho dětský zjev kontrastoval s jeho posedlostí ženami, zvláště těmi s dlouhýma nohama, jež ho převyšovaly nejméně o půl hlavy. Bylo to k nevíře, ale poletovaly kolem něho jako vosy v cukrárně. Nějak instinktivně musely vnímat atomovou energii, kterou v sobě měl a kterou rozhazovačně rozdával. Bez viditelného úsilí procházel jednotlivými semestry jako nůž máslem, zatímco já se kdesi na konci peletonu belhal se sběrným autobusem pro odpadlíky za zadkem. Jediné, čím jsem vynikal, byl můj organizační talent, díky němuž jsem se vlastně dal s Mozartem dohromady.

Naši firmu jsme založili ještě na fakultě. Tehdy jsem si myslel, že okamžik, kdy jsme si s Mozartem plácli, byl nejdůležitějším v mém životě. Rozhodně důležitějším než závěrečná státnice, kterou jsem složil až na druhý pokus. Všichni čtyři jsme byli skálopevně přesvědčeni, že do dvou let se z nás stanou dolaroví milionáři. Všechno tomu nasvědčovalo. První rok jsem si připadal jako nějaký apoštol, jemuž bylo boží milostí umožněno stát po boku nového Proroka – malého velkého ajťáka, kterému diktují nápady samotná nebesa. Mozartův mozek se dostával do provozu až v podvečerních hodinách a největší myšlenky ho přepadávaly často až po půlnoci. Ve stavu absolutního přetížení jsme stoupali vzhůru jako mezikontinentální raketa.

Rozjížděli jsme portál, pomocí kterého se daly nakoupit levné letenky, zajistit parkování na letišti, pronájem aut a ubytování. Cítili jsme v kostech, že právě dochází na lámání chleba. Pokud by nám to vyšlo, rázem bychom se vyšvihli do mezihvězdného prostoru. Úspěch samozřejmě závisel hlavně na Mozartovi, jeho kontaktech a jeho skvělé reputaci. Když už bylo nejhůře, většinou dobíjel baterky tak, že na chvíli odešel se svou krásnou sekretářkou do vedlejší místnosti, zatímco my zbylí se závistivým úsměškem tiše naslouchali vzdechům za tenkou stěnou. Jednou dokonce došlo i na koks. Raději jsme se ho ani neptali, odkud ten matroš získal.

Náš velký sen se nezhmotnil. Nakonec nás předběhli větší, bohatší,systematičtější a rychlejší. Mezi hvězdy jsme se nedostali, ale nezkrachovali jsme. Jen jsme se museli smířit s tím, že přistaneme zpět na pevnou zem a někdy později se pokusíme o něco velkého znovu.. Začali jsme prodávat výpočetní techniku, zabezpečovali veškerý servis a vyhráli několik konkurzů na správce počítačových sítí. Hlavní slovo jsem teď měl ve firmě já – bývalý organizátor fakultních večírků. Mozart však nadále zůstal naším největším trumfem. Když už si nikdo nevěděl rady, vždy nakonec našel řešení problému. Sen o českém Marku Zuckerbergovi však pohasl a pomalinku pohasínal i on sám. Tušil jsem, kde je zakopán pes. I po třicítce zůstal dítětem, byť možná geniálním. Víc než informatice se najednou začal věnovat experimentální elektronické hudbě, o víkendech hrával s jakousi kapelou, jejíž název mi nic neříkal a nejspíše bral i nějaké drogy. Pak přestal chodit do práce úplně. I bez jeho zlaté kudrnaté čupřiny jsme přežívali, ale na opravdové průšvihy v počítačových sítích jsme si museli najímat pomoc zvenku.

Po dlouhých měsících se k nám sice vrátil, ale už to vůbec nebyl on. Jako kdyby uvnitř vyhořel. Atomová energie, kterou by dokázal uspokojit během večera všech dvanáct finalistek Miss České republiky, zmizela do nenávratna. Navenek se zdálo, že, na rozdíl od nás ostatních, nezestárnul. Pořád připomínal napůl dětského cherubínka, jenže s polámanými křídly. Bylo jen otázkou času, kdy sám přijde s návrhem, abychom mu vyplatili jeho čtvrtinový podíl. Pak však svitla pro nás všechny nová naděje. V pátek odpoledne vyplivla v městské vodárně totálně zavirovaná počítačová síť. Dopředu nám byly jasné dvě věci, že víkend máme v háji a v pondělí beztak budeme žebrat u Brňáků o pomoc.

„Kluci, jdu do toho s vámi,“ překvapil nás Mozart. Najednou jsme se vrátili o několik let zpět do našich slavných časů, kdy jsme si ještě mysleli, že dobudeme svět. Zas to byl ten starý božský cherubínek, který strčí celou četu těch brněnských náfuků do kapsy. Do sobotního večera jsme díky němu problém vyřešili a rázem se opět dostali o ligu výše. Zase půjdeme nahoru, protože Mozart se definitivně vrátil a dokonce po více než roce přišel na pravidelnou pondělní poradu! Zdál se jako vyměněný. Sršel vtipy a žluté afro mu doslova hořelo na hlavě. „Kluci, rozjedeme to ve velkém, nejsme žádní přizdisráči! Musíme však nabrat z fakulty mladý kluky. Osobně si je vezmu na starost. Udělám z nich počítačovou Klabzubovu jedenáctku!“ Se smíchem jsem ho musel brzdit v rozletu. Svým nadšením nás však nakazil. Rozešli jsme se v nejlepší náladě, jakou si vůbec lze představit.

O půl desáté dopoledne v jeho kanceláři třeskl výstřel. Bál jsem se ho vidět mrtvého, ale nakonec jsem se odvážil pohlédnout do jeho vyhaslých očí. Ani smrt ho nezměnila. Pořád vypadal jako velké dítě.

Autor: Vilém Ravek | pátek 15.3.2019 16:44 | karma článku: 15.83 | přečteno: 511x

Další články blogera

Vilém Ravek

Náhlá smrt na nočním singletrailu

Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.

16.3.2024 v 15:28 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 418 | Diskuse

Vilém Ravek

Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo

Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.

24.2.2024 v 18:51 | Karma článku: 25.32 | Přečteno: 474 | Diskuse

Vilém Ravek

Zbohatlý křupan, premium osobní bankéřka a Tři sestry

U podpisového vzoru se doporučuje z bezpečnostních důvodů zkombinovat vlastní podpis s heslem, obrázkem nebo grafickým symbolem. Může to klidně být i grafický symbol rockové skupiny Tři sestry.

15.2.2024 v 20:31 | Karma článku: 21.92 | Přečteno: 518 | Diskuse

Vilém Ravek

Kdybych byl Tomiem a měl jeho močák.

Před pár dny se v Poslanecké sněmovně stal zázrak. Tomio Okamura dokázal s plným močovým měchýřem mluvit bez přerušení jedenáct hodin, neboť se mu podařilo zastavit ve svém těle proces látkové výměny.

28.1.2024 v 19:31 | Karma článku: 22.62 | Přečteno: 447 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 279 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 480 | Diskuse
Počet článků 280 Celková karma 21.51 Průměrná čtenost 1548

Glosátor dění kolem nás, který se pokouší hledat perličky na dně, i když tuší, že tam najde /většinou/ něco zcela jiného. Někdy se však zadaří.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...