La La Land na vizovickém trnkobraní.
Areál vizovické likérky už před polednem praskal ve švech. Aby ne. Hned jako první otvírala program rocková skupina Arakain s mnohonásobnou zlatou slavicí Lucií Bílou. Později přijde na řadu Ewa Farna, vzápětí Jarek Nohavica a do toho skupina Mirai. Tohle nedopadne dobře, pomyslel si, když sevřený v davu se nemohl hnout ani dopředu ani dozadu. Polední slunce vyšilovalo a stín se stal ,na rozdíl od chlastu, kterého tu bylo k mání v obrovském množství, nejvíce nedostatkovým zbožím. Jeho první velká krize přišla ve chvíli, kdy za frenetického potlesku naběhla kapela a bubeník silnými ránami rozvibroval vzduch ve stejné frekvenci, v jaké tlouklo jeho srdce. Měl pocit, že mu začínají fibrilovat srdeční komory. Velké plátno snímalo pódium i hlediště. Nekonečné množství oválných hlav mezi nimiž byla i ta jeho. Nebyl víc než bezvýznamná buňka, jejíž případnou smrt dvacetitisícový dav dalších ani nezaznamená. Ano, to jsem já – nepatrná částečka, jejíž význam je naplněn tím, že je součástí vyššího celku. A co jsem si myslel, že tu jiného budu?
Za všechno mohla návštěva kina v jeho rodném městečku. Oskary ověnčený filmový muzikál La La Land přilákal právě jen tolik diváků, kolik bylo třeba, aby byl film vůbec promítán. Jo, kdyby dávali Babovřesky, to by byla jiná. Džez a retro sedmdesátek minulého století však nikoho nelákal. Jeho však ano. Děj filmu byl totiž i o něm. O klavíristovi, jeho lásce k začínající herečce a krásné klavírní sonátě, jež klavíristovi málem změnila život, ale nezměnila. Posledních deset minut muzikálu s ním zamávalo víc než vibrace z bubnu Arakainu. Lucka dozpívala poslední přídavek. Tlak zpocených těl polevil.
Hlavním důvodem, proč sem na jeden z největších moravských fesťáků přišel trpět, byla Ewa Farna. Kdysi se jejich životní dráhy na krátký okamžik překřížily. Tehdy ještě dělal klávesáka hned několika rockových i tanečních skupin. Koncertů měli pomálu. Většinou hrávali na zábavách a plesech. Prý byli dobří. Hráli většinou světový repertoár, vlastních skladeb měli pomálu a skoro vůbec je nehráli. Nebyl o ně zájem. Najednou se mohlo všechno rázem změnit. Dostali šanci vystoupit jako předskupina před Ewou Farnou. Podmínkou bylo, že budou hrát vlastní skladby. U všech byl autorem on – nadějný klávesák, který čekal na svou šanci. Když začali, byl už koncertní sál skoro plný. Hned na první skladbu obecenstvo reagovalo příznivě a každou další se potlesk prodlužoval. Jako poslední přišla na řadu citovka – sólo jen pro akustickou kytaru a hlavně klávesy. Když skončili, následovalo několik vteřin ticha a pak obrovský aplaus. Klidně si mohli střihnout přídavek, ale to nešlo. Svůj úkol splnili a teď museli uvolnit místo pro hlavní kapelu. Okresní přebor skončil a začínala extra-liga. Ve chvíli, kdy pomáhal ostatním klukům nakládat aparaturu do jejich staré dodávky, přistoupil k němu jeden ze zvukařů od Ewy Farne. „Příteli, měl by jsi chvíli čas? Ewa by si s tebou chtěla promluvit. Hodit nějaké to slovo.“
V suterénu pod sálem před lety vybudovali pro VIP hosty společenský salónek s barem. Na jedné ze stoliček seděla Ewa. Tehdy ještě neměla „boky jako skříň“, ale už tehdy měla oči, ve kterých by se utopil každý chlap na světě.
„Nezlobíte se, že vás zdržuji?“ Zakroutil hlavou. Proboha, proč by se zlobil?
„Jen jsem vám chtěla říci, že ta poslední skladba se mně strašně moc líbila. Skoro se mi chtělo brečet. Vlastně ne jen skoro...“ Všiml si, že se její velké oči opravdu leskly. Určitě nelhala. „Máte demo nahrávku?“
„Jo, ale ne tady.“
„Tak mi ji pošlete nebo panu Wronkovi. Něco s tím uděláme. Moc bych si to přála.“
Chtěl říci, že se těší na spolupráci, ale dobře, že neřekl.
Po několika dnech mu poslali demo-nahrávku zpět. Balíček obsahoval krátký vzkaz. „Podle kluků se nám vaše skladba nehodí do repertoáru, ale je krásná. Ewa.“
Od té doby žil v muzikálu, který volně přecházel z prozaické šedi jeho života do snové pěvecko -taneční části, ve které zpíval, tančil,stepoval a hlavně hrál mistrovsky na klavír. Iluze se však stále více vzdalovala realitě. Ten muzikál musel mít nějaký konec. Žádný však nedokázal vymyslet. Nyní však už věděl jak. Stane se tak zde – v likérce Rudolf Jelinek ve Vizovicích.
Opět se dobrovolně vydal do mlýnice těl těsně pod pódiem. Pozdně odpolední slunce trochu zesláblo, takže naděje na přežití nějaká existovala. Příchod Ewy uvítal vřískot fanynek mezi nimiž se vyjímal spíše jako pedagogický dozor. Dost přibrala stejně jako její sláva. Pod jejíma nohama stál dvacetitisícový dav, jehož byl součástí. Play-list měla dobře namixovaný. Obecenstvo se dostávalo stále více do varu. Hodina jejího koncertu se zvolna naplňovala, blížilo se finále a pak přídavky, které si nadšený dav určitě ještě vytleská....
V okamžiku, kdy palčivý sluneční kotouč na chvíli zakryl ustrašený mráček a po kraji se rozprostřel útěšný stín, hvězdná zpěvačka se zastavila.
„Bože, jste to vy?“
Po letech se jejich oči opět setkaly. Najednou přestal být bezejmennou buňkou obrovského organismu a stal se klavíristou. Nevnímal slova z jeviště ani z hlediště. Dav se před ním rozlomil jako obrovská ledová kra. Někdo z jeviště mu podával ruku, aby mu pomohl vylézt nahoru. Viděl, jak klávesák trochu neochotně opouští svůj nástroj. Uvědomoval si, že nemá rozcvičené prsty a navíc už dlouho pořádně nehrál, ale instinktivně cítil, že všechno nakonec dobře dopadne. Jako tenkrát. Začal hrát. Během skladby utichl i hluk u vzdálených stánků s pivem a kořalkou a když skončil, tak to ticho vystřídal frenetický potlesk, jaký zdejší areál ještě nikdy předtím nezažil. Ewa měla tentokrát oči nejen lesklé, ale zalité slzami. Pochopila, že před lety mohla mít největší hit kariéry. Tíha poznání své osudové chyby ji tlačila k zemi. Nemělo smyslu v koncertu dále pokračovat. Zbýval jen konec.
Mlha se kolem něho pomalu rozestupovala. Ležel na nosítkách. Paži mu obepínala manžeta tlakoměru.
„Už je vám lépe?“ Nechápavě zíral do velkých očí zdravotnice, v nichž by se utopil každý chlap na světě. „Jste jen dehydratovaný. Napijte se“, podala mu plastikovou láhev s vodou. „Chvilku si tu poležte ve stínu a zas bude všechno dobré.“
„Ano, zas bude všechno dobré“, mechanicky opakoval. „Nikdy předtím mi nebylo tak krásně špatně, jako dneska.“
Vilém Ravek
Že mi to sluší, mi řeknou jen ve vietnamském krámku s oděvy
Ve vietnamském obchůdku s oděvy je to fajn. Ať si u nich dám na sebe cokoliv, všechno mi prý sluší. Bohužel to kouzlo funguje jen v krámku. Když vyjdu ven, zázrak pomine.
Vilém Ravek
Hitler, manželé Stodolovi, Hojer a pak třeba zase Hitler
Když se podívám na přehled programů televizních stanic, připadám si jako policejní inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný při návštěvě kachní farmy. Jen místo samých kachen vidím samé Hitlery.
Vilém Ravek
Čím je někdo divnější, tím více má sledujících a je v balíku
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Vilém Ravek
Náhlá smrt na nočním singletrailu
Singletrail je jednosměrná úzká stezka se skoky a klopenými zatáčkami. Měl by být bezpečný pro všechny cyklisty, ale nikoliv v noci a při velké rychlosti.
Vilém Ravek
Babičky a dr. Weiss doporučují na úporný kašel Psí sádlo
Máš rýmu, úporný kašel nebo jsi hodně slabý na plíce? Tak to si piš, že psí sádlo ze všech sádel pomůže ti nejvíce.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Prodej, Rodinné domy,1054 m2 - Přeštice - Zastávka
Přeštice - Zastávka, okres Plzeň-Jih
4 590 000 Kč
- Počet článků 283
- Celková karma 26,92
- Průměrná čtenost 1546x